Martin Vedral

nzdravotní pojišťovny

nodborné vědecké společnosti

nprofesní sdružení

nzájmová sdružení

nAPRIMED

nAsociace dětské a dorostové psychiatrie

nAsociace dialyzačních středisek ČR

nČeská asociace ergoterapeutů

nČLK o.s.

nSdružení ambulantních alergologů

nSdružení lékařů FBLR

nSdružení ambulantních gastroenterologů

nSdružení ambulantních chirurgů

nSdružení ambulantních internistů

nSdružení ambulantních dětských kardiologů

nSdružení ambulantních kardiologů

nSdružení ambulantních neurologů

nSdružení ambulantních oftalmologů

nSdružení ambulantních ortopédů

nSdružení smluvních pneumoftizeologů

nSdružení ambulantních revmatologů

nSdružení ambulantních otolaryngologů

nSdružení ambulantních psychiatrů

nSdružení ambulantních urologů

nSdružení soukromých patologů

nSdružení smluvních lékařů zdravotních pojišťoven ČR

nSKALPEL

nSdružení privátních očních lékařů

nSdružení privátních ambulantních chirurgů

nVelmi roztříštěná reprezentace (celkem 26 účastníků jen za ambulantní specialisty).

nPotíže s plnými mocemi – za jednoho lékaře často hovoří několik sdružení.

nPrávo veta byť jedné ZP.

1998   -   2 . pololetí  

     0,46 Kč za bod do 12 hodin na kalendářní den

nebo

      1,- Kč za bod do 9 hodin na pracovní den.

    Pokud lékař zvolil variantu 0,46 Kč za bod, pak při maximálním úsilí (asi 1100 pacientů za měsíc !!!) mohl vydělat max. 73.200,- Kč.

    Pokud si lékař zvolil variantu 1,- Kč za bod, pak mohl vydělat max. 85.000,- Kč.

    Logická volba je varianta 2, zvolila ji většina lékařů.

    Většina ambulancí měla hrubý příjem 85.000.- Kč.

dtto

    0,80 Kč  do 12 hodin za kalendářní den

    a zároveň ne více než 102% oproti 1998

nebo

    1,- Kč do 9 hodin za pracovní den

    a zároveň ne více, než 95 % oproti 1998.

    Pokud lékař zvolil variantu 0,80 Kč za bod, pak  mohl vydělat max. 86.700,- Kč. Znamenalo to však ošetřit o 42% !! nemocných více.               

    Pokud lékař zvolil variantu 1,- Kč, pak mohl vydělat max. 80.750,- Kč.

    Většina lékařů logicky zvolila druhou variantu.

    0,80 Kč  za bod, maximální úhrada do 101% porovnávacího období

nebo

    1,00 Kč za bod, maximální úhrada do 92% porovnávacího období.

    Při hodnotě bodu 0,80 Kč lékař mohl vydělat max. 85.850,- Kč, znamenalo to však ošetřit o 26% více nemocných.

    Při hodnotě bodu 1,- Kč mohl lékař vydělat 78.200,- Kč.

    Většina lékařů volila druhou variantu.

Všichni lékaři mohli vydělat 85.000 Kč.

      1,- Kč do 12 hodin na kalendářní den, maximální úhrada na jedno rodné číslo stejná jako průměrná úhrada na jedno rodné číslo v roce 1999 (ev. 2000).

     Pracoval-li lékař stejně jako v jiných obdobích, musí být jeho hrubý příjem stejný, tj. 85.000,- Kč.

               Hrubý příjem ambulantního specialisty :

             II/1998               85.000,-

              I/1999               85.000,-

             II/1999               80.750,-

              I/2000               78.200,-

             II/2000               85.000,-

              I/2001               85.000,-

             II/2001               85.000,-

     Počítáme-li s inflací, která za popsané období činila přibližně 10%, pak každý lékař pracující jako ambulantní specialista utrpěl za toto období ztrátu přibližně

465.000 Kč

nÚhrada od zdravotní pojišťovny

nVýkonový systém

nPlatba dle typu pracoviště

nPlatba dle diagnóz

nPlatba dle odborností

nPlatba za ošetřeného pacienta

n(Pokladenský systém nebo kombinace)

nVýhody

n je již vyzkoušen

n lze použít stávající sazebník

nNevýhody

nlze očekávat extenzivní nárůst počtu výkonů

nobjeví se potřeba dodatečných regulací

nvelké náklady ZP spojené s kontrolou

Pro platbu by byly rozhodující stávající náklady na zřízení a provoz pracoviště

Výhoda

       rychlé a administrativní rozhodnutí

Nevýhody

       naprosté zakonzervování stávajícího stavu vyřazující jakékoliv prvky zdravé konkurence

       praktická nemožnost dalšího rozvoje pracoviště

       naprostá demotivace lékaře

Téměř optimální způsob úhrady, asi však nereálný  díky lidskému faktoru.

Výhoda

v ideálním stavu by se jednalo o nejspravedlivější způsob rozdělení prostředků

Nevýhoda

značné náklady na kontrolu

možnost významného ovlivnění (až zneužití) příjmů bez ohledu na poměr léčebného efektu a ceny

Výhoda

snadné administrativní zvládnutí systému

možnost pozitivní stimulace v systému

Nevýhoda

bylo by nutné vycházet jen ze spektra obligatorních výkonů, fakultativní by musely býti hrazeny zvlášť (nebyla by to výhoda?)

značný stupeň nivelizace

Výhoda

administrativně snadné a kontrolovatelné řešení

Nevýhoda

potřeba sledovat správné stanovení regionálních či celostátních průměrů, ze kterých asi musí tato platba vycházet

Pokud nebude zaveden pokladenský systém, je rozhodně třeba počítat se sytémem regulací

-- poskytované péče

-- indukované péče

-- preskripce léků hrazených ze zdrojů ZP

K problému je třeba přistupovat jako k objednávce množství péče ze strany ZP

Nelze akceptovat jakoukoliv podobu historických limitací – nevypovídají vůbec nic o kvalitě péče, o aktuálním přístrojovém vybavení ordinace ani o efektivitě pracoviště

Jedná se o spojené nádoby a pravděpodobně by tyto regulace měly splynout v jednu

Je třeba opustit praxi individuálních limitů, neboť tato není účelnou regulací ale zakonzervováním stavu, který zvýhodňuje neefektivní a nákladné praxe. Rozhodující hodnotou musí být celostátní či regionální průměry.

                                                          
                                                                zpět