Zástava dechu
  Nedostatek kyslíku zničí při zástavě dechu v několika minutách části mozku nezbytné pro život. Veškerá pomoc poté by byla marná (smrt nastává přibližně po 8 až 10 minutách). Proto je nutné při zástavě dechu co nejrychleji zavést umělé dýchání. Ošetření dalších poranění (krvácení, zlomeniny, popáleniny atd.) se provede později, případně je provádí další záchrance (tepenné krvácení).
K dušení dochází nejen při úplné zástavě dýchání, ale i při jeho podstatném omezení. Překážkou dechu může být například za padlý jazyk při nevhodné poloze těla. Tato překážka zmizí po uložení postiženého na záda se záklonem hlavy, zvednutí dolní čelisti a povytažení jazyka. Pokud ani po popsaném uvolnění dýchacích cest postižený sám nezačne dýchat, je nutné co nejdříve zavést umělé dýchání.
  Nedýchajícího uložíme na záda a uvolníme mu oděv. Je-li v ústní dutině nějaká překážka, např. krev, cizí těleso (i zubní protéza), je třeba ji odstranit. Hlavu zakloníme co nejvíc tlakem ruky na čelo a zvedneme dolní čelist. Rozevřeme rty, aby mohl volně proudit vzduch. Palcem a ukazovákem ruky, která tlačí na čelo, sevřeme nos, aby tudy neunikal vdechnutý vzduch. Druhou rukou přidržujeme dolní čelist (prsty se nedotýkají úst ani krku). Pak se zhluboka nadechneme, široce rozevřená ústa přitiskneme na ústa postiženého a vdechneme. Poté ústa oddálíme a znovu se nadechneme. Sledujeme, zda se pohybuje hrudník.
Vzduch nesmí unikat netěsnostmi mezi ústy zachránce a postiženého. Prvních pět vdechů provádíme rychle. Po nich překontrolujeme tep na krkavici (tepna na krku). V případě, zeje v pořádku, pokračujeme 12 až 16 vdechy za minutu. V opačném případě ihned zahájíme nepřímou srdeční masáž.
  Není-li možno z důvodu poranění nebo křečovitého sevření úst provést dýchání z úst do úst, provádíme dýchání z úst do nosu. Postup je shodný, s rozdílem překrytí úst a vyčištění nosu (vizte obrázek č. l).
  V umělém dýchání pokračujeme až do příchodu lékaře nebo do doby, kdy postižený zřetelně začne dýchat sám - uložíme jej do stabilizované polohy. Není-li tomu tak, je nutné provádět umělé dýchání i během transportu k lékaři.
Dnes již zrušená technická norma ČSN 34 3500 První pomoc při úrazech elektřinou obsahovala i náhradní metodu umělého dýchání - Silvestra-Brosche (vizte obrázek č. 2), kterou lze použít při značném poranění obličeje, kdy není možné poskytnou umělé dýchání ústy ani nosem. Jinak tuto metodu nepoužíváme, neboť má podstatně menší účinnost než výše popsané umělé dýchání. Avšak nelze zcela vyloučit možnost, že by se mohla někdy hodit, a proto ji zde jako náhradní metodu též uvedeme:
  Postiženého uložíme na záda a pokrývku nebo kabát podložíme pod lopatkami. Zachránce poklekne nebo se postaví, popřípadě posadí za hlavu postiženého. Uchopí jeho paže za předloktí těsně u loketních kloubů, přitiskne je lehce na hrudník a obloukem je vede stranou a nad hlavu (rozpažením do vzpažení - vysloví pomalu jednadvacet" - vdech), zadrží je zde na chvíli (vysloví "dvaadvacet*-vdech) a vrací zvolna stejnou cestou na dolní část hrudníku (vysloví "třiadvacet" - výdech). Tento sled pohybů se opakuje alespoň dvacetkrát za minutu.
Poznámka redakce: Rádi bychom zdůraznili jeden detail, totiž když se zachránce nadechuje, měl by otočit hlavu, aby se nadechoval čistého vzduchu (současně tak může s výhodou sledovat pohyb hrudníku). Je zdokumentováno několik případů, kdy zachránce omdlel, když se nadechl vzduchu, který vycházel z úst postiženého.

Nepřímá srdeční masáž
Pozor! Nacvičovat lze pouze na resuscitační loutce! Provádí se při zástavě srdeční činnosti. Postiženého uložíme na rovnou a pevnou podložku. ţPřiložíme prostředník a ukazovák k dolnímu okraji hrudní kosti a k nim přiložíme dolní hranu zápěstí druhé ruky. První ruku přiložíme zápěstím na ruku ležící na hrudníku (prsty se nesmějí dotýkat hrudníku a ruce se dotýkají jen hrudní kosti). Hrudní kost stlačujeme rovnými pažemi do hloubky 4 až 5 cm rychlostí 60krát až 70krát za minutu. Po každém stlačení vyčkáme opětného rozepnutí hrudníku. Správně prováděnou srdeční masáž poznáme podle hmatného tepu na krkavici (krční tepna). V případě nahmatání tepu srdeční masáž přerušíme.
Při současném zavádění umělého dýchání jedním zachráncem provádíme na dva vdechy patnáct stlačení hrudní kosti. Výhodné je provádět umělé dýchání a masáž dvěma zachránci, přičemž střídáme na jeden vdech pětkrát stlačení hrudní kosti (vizte obrázek č. 3).

Šok
Šok je těžký celkový stav po velkém poranění (a to i vnitřním, které není patrné). Je nebezpečný životu. Projevuje se bledostí, studeným potem, neklidností a pocitem žízně. V takovém případě je nutné ošetřit poranění, uložit postiženého s podloženými dolními končetinami a zajistit tzv. 5T, tedy ticho, tišení bolesti, teplo (ne aktivně zahřívat teplometem apod.), tekutiny (otírat rty a obličej) a transport, resp. přivolat lékaře. Při zástavě dechu začneme ihned provádět umělé dýchání.

Prudké krvácení
Prudké krvácení tepenné nebo žilní je nutné co nejdříve zastavit. Žilní zastavíme tlakovým obvazem. Krvácí-li tepna z rány na končetině, uložíme postiženého, končetinu zvedneme do výše a stlačíme tepnu prstem přímo v ráně nebo na příslušném tlakovém bodě. Na ránu přiložíme dostatečně velký sterilní obvaz (musí přesahovat okraje rány) a připevníme obinadlem (tlakový obvaz). Pro zhotovení tlakového obvazu nesmí být použito tvrdého předmětu. Vhodné je nohy postiženého podložit. Prosakuje-li obvaz, přeložíme přes něj (původní nesnímáme) ještě jeden obvaz. Nestačil-li ani třetí, je nutné provést "zatažení končetiny". Pružné zatažení končetiny provedeme pružným gumovým obinadlem, hadičkou či pruhem látky minimálně 5 cm širokým. Po zatažení končetinu znehybníme a postiženého dopravíme k lékaři. Zatažení po dvou hodinách uvolňujeme. Pozorujeme, zda zraněný nejeví známky šoku.
Prudké krvácení na krku stavíme přímým stlačením tepny v ráně prsty do doby příjezdu rychlé záchranné pomoci.
Úraz elektrickým proudem
Při poskytování první pomoci při úrazech elektrickým proudem je nutné jednat rychle, nikoliv však ukvapeně, neboť úraz hrozí i zachránci.
Nutné je uvědomit si, že postižený se sám nemůže pustit předmětu, který svírá, neboť působením elektrického proudu vzniká křečovité stažení svalstva. Proto je nezbytné nejprve vypnout či jinak přerušit elektrický proud! Přerušení lze provést oddělením vodiče pomocí nevodivého předmětu minimálně 30 cm dlouhého od zraněného (například dřevěnou tyčí smetáku) nebo odtažením postiženého. Vždy je však nutné dbát, aby se zachránce nedostal do přímého styku s vodičem nebo poškozeným a zemí! Zachránce se nesmí dotýkat vlhkých částí oděvu postiženého, jeho těla ani kovových předmětů.
Je-li postižený v takové poloze, že by po přerušení elektrického proudu nebo styku s vodičem spadl, musí být před přerušením elektrického proudu nebo styku s vodičem zajištěn před spadnutím pomocí suchých a nevodivých předmětů. Tím se zabrání vzniku dalšího úrazu.
Úraz elektrickým proudem může vést k bezvědomí nebo ke zdánlivé smrti. V případech zdánlivé smrti zahájíme neprodleně umělé dýchání a nepřímou srdeční masáž. Místní poškození kůže elektrickým proudem ošetřujeme stejně jako popáleniny, tedy ochlazením pomocí přiloženého obkladu a poté zakrytím sterilním obvazem (nepoužívat vatu!). Otevřené rány, způsobené spálením, se nechladí. Vzhledem k tvorbě puchýřů a otoků v místě popálenin je nutné z takto postižených míst a jejich okolí sejmout hodinky, přiléhající šaty atd. Nikdy neodstraňujeme předměty, které pevně lpí na popálenině.
U elektrických zařízení s vysokým a velmi vysokým napětím je krajně nebezpečné se přibližovat k postiženému, dokud nebylo zařízení odpojeno od napětí, neboť hrozí nebezpečí úrazu spojené s krokovým napětím. V případě, zeje vodič vysokého nebo velmi vysokého napětí na zemi, zachránce se může k postiženému přiblížit drobnými kroky a pokusit se postiženého dřevěnou tyčí nejméně 30 cm dlouhou odtáhnout mimo vodič.
Je třeba pamatovat na to, že postižený, i když je při vědomí, může je ztratit, zvlášť trval-li účinek elektrického proudu delší dobu, proto nesmí být ponechán o samotě. K postiženému musí být přivolán lékař.
Hoří-li na postiženém oděv, hasíme jej pomocí přikrývky, nikoliv však z umělých hmot.
Obdobně postupujeme při zasažení bleskem při pracích v terénu.
Poznámka: Mluvíme-li o zdánlivé smrti, musíme ji chápat jako nedostatek projevů života. K nim patří zejména tep (zjistíme na krku nebo na palcové straně předloktí), dýchání (pohyb hrudníku, zamlžení lesklé plochy sklíčka nebo zrcátka), zúžení zornice při prudkém osvícení (například při odkrytí ruky, kterou bylo předtím oko zakryto - neplatí v hlubokém bezvědomí).

Stabilizovaná poloha
  Stabilizovaná poloha zajišťuje volné dýchací cesty s možností volného odchodu zvratků apod. z úst. Před jejím použitím musí být provedeno znehybnění zlomených kostí. Je-li podezření na zlomení páteře, nelze ji použít.
Nejprve nohu na naší straně pokrčíme v koleni. Paži, která je k nám blíže, uložíme podél těla a její ruku s nataženými prsty podsuneme pod hýždě. Vzdálenější paži přeložíme přes hrudník postiženého. Poklekneme k hrudníku postiženého a uchopíme jej jednou rukou na vzdálenějším boku a druhou rukou mu podpíráme hlavu při otáčení směrem k sobě. Hlavu lehce zakloníme. Ohneme horní paži tak, aby bylo zabráněno otočení na obličej (pokrčit v lokti). Hlavu podepřeme ohnutou rukou.
  Zraněného v bezvědomí nenecháváme o samotě, nepodáváme nic ústy, nevyvoláváme zvracení.

Poleptání
  Poleptání kyselinami nebo louhy vyžaduje co nejrychleji postiženou plochu omývat delší dobu proudem vody (minimálně 10 minut), aby byla škodlivina smyta. Potřísněný oděv se opatrně sejme, a poté se zasažená kůže také omývá vodou. Při poskytování první pomoci pozor na vlastní potřísnění a poleptání.
Po důkladném opláchnutí provedeme neutralizaci, u kyselin neutralizujeme mýdlovou vodou nebo roztokem jedlé sody, u poleptání louhem zředěným roztokem octa nebo kyseliny citrónové. Poté přiložíme obvaz prosáklý neutralizačním prostředkem a zajistíme lékařskou pomoc.
Při poleptání oka též vyplachujeme velkým množstvím vody, ale nikdy nepoužíváme neutralizační roztok. U zasaženého oka rozevřeme palcem a ukazovákem oční štěrbinu a důkladně promýváme vodou nejméně 15 minut. Při vymývání oka je postižený uložený na boku té strany, na níž je postižené oko.
Při požití kyseliny podáváme větší množství vody s jedlou sodou. Dojde-li k požití louhu, je nutné podávat octovou vodu nebo citrónovou šťávu. V každém případě je nutná lékařská pomoc.
  Při dlouhodobém omývání velkým množstvím studené vody hrozí prochlazení postiženého. Proto je nutné dát pozor na vznik šoku nebo na zhoršení jeho průběhu, pokud již šok nastal.
  První pomoc při úrazech v laboratoři, tedy především při poleptání, ale i popálení, obsahuje technická norma ČSN Ol 8003 Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích v příloze č. l.

Otrava
  Postup poskytnutí první pomoci při otravách se řídí především podle toho, je-li známo, o jakou látku jde, podle druhu a rozsahu poškození a podle celkového stavu postiženého. K otravě může dojít požitím nebo vdechováním jedovaté látky, někdy i vstřebáním kůží. Při každém podezření na otravu (nevolnost, zvracení, bolesti v oblasti žaludku, poruchy dýchání, křeče) je třeba zajistit odborné vyšetření postiženého lékařem.
  V případě požití toxické látky uložíme postiženého do klidné polohy na čerstvém vzduchu. Pakliže je postižený při plném vědomí, je nutné zjistit druh a množství požité látky a jaké pociťuje potíže. Podáme větší množství vody a jestliže to aktuální zdravotní stav postiženého a jeho schopnost spolupracovat a orientovat se dovolují, vyvoláme zvracení drážděním hrdla postiženého prstem. Zvracení nesmíme vyvolat při požití silných kyselin a zásad a při požití benzinu a petroleje! V tomto případě ředíme obsah žaludku větším množstvím vody. Zvracení nelze vyvolávat též v případě, je-li poškozený v bezvědomí, při křečích a při celkovém špatném stavu. Vyjma případů požití silných žíravin je možno podat 3 až 4 tablety živočišného uhlí rozpuštěného ve vodě.
Nutnou součást? poskytnutí první pomoci je též zaznamenat všechny získané informace a zajistit rychlé lékařské ošetření.
  Technické norma ČSN Ol 8003 Zásady pro bezpečnou fráci v chemických laboratořích v příloze č. l obsahuje první pomoc při úrazech v laboratoři.
 
Zlomeniny
  Dojde-li v důsledku úrazu ke zlomení některé kosti, je nezbytné provést znehybnění pomocí dlah vždy přes dva klouby, tedy přes kloub nad a pod zlomeninou. Zlomenina se nesmí nikdy napravovat! U horní končetiny provedeme závěs pomocí třícípého šátku. Dojde-li k zlomenině ruky nebo předloktí, použijeme dlahu a pak závěs. Dlaha musí být měkce obalena.
U dolní končetiny je zapotřebí dvou dlah, a to na zevní a vnitřní stranu končetiny po celé její délce. Dlahy přikládáme přes oděv, měkce podložíme a upevníme v pase, nad a pod kolenem a nad kotníkem. Nejsou-li dlahy nebo jiný náhradní materiál (například násada od koštěte či krumpáče, větev atd. obalená textilií), vložíme mezi kolena a kotníky obou dolních končetin měkkou textilii a poraněnou končetinu alespoň přivážeme širšími pruhy látky ke zdravé končetině.
Dlahy je nutno dobře upevnit, aby zlomenina byla skutečně znehybněna. Připevnění dlahy nesmí být provedeno přes místo zlomeniny, ale nad a pod ním.
Při bolestech v páteři s nemocným zásadně nepohybujeme a jestliže nehrozí bezprostřední ohrožení života (zřícení stropu, požár atd.), tak jej nevyprošťujeme. Krční páteř navíc znehybníme uložením vhodných předmětů (složené přikrývky atd.) po obou stranách hlavy. Pouze v případě, že poraněnému s bolestí zad nebo beder hrozí bezprostřední nebezpečí života, přenáší ho opatrně několik zachránců na tvrdou podložku.
Nutné je přivolat lékaře.

zpět