Odpověď na tuto otázku nalezneme v zákoně č. 48/97 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Ustanovení § 11, odst. 1, písm. b/ upravuje právo pojištěnce na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně (toto právo může uplatnit jednou za tři měsíce), a současně uvádí pouze dva důvody, pro něž může zvolený lékař odmítnout přijetí pojištěnce do své péče: 

1. jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči, 
2. přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. 

  Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje sám zvolený lékař. 
  Zákon tedy jednoznačně stanoví, kdy lékař může odmítnout poskytnutí zdravotní péče a současně lékařům ukládá, aby každé odmítnutí pojištěnci písemně potvrdili. 
  Pokud někteří lékaři, zejména ambulantní specialisté, odmítají přijetí pojištěnců s odůvodněním, že jsou VZP ČR postihováni za překročení časového limitu a počtu ošetřených pojištěnců, jedná se o nesprávnou interpretaci regulačních mechanismů, které jsou uplatňovány na základě zákona a po dohodě se zástupci poskytovatelů zdravotní péče. 
  VZP ČR považuje za svou prvořadou povinnost zajistit svým pojištěncům prostřednictvím smluvních zdravotnických zařízení dostupnou a kvalitní zdravotní péči. 
MUDr. Petr POKORNÝ 

zpět