Při úrazu jsou popsány rychlé změny v našem vnímání a jako příklad se uvádí běžná zkušenost z návštěvy zubní ordinace. Posadíme-li se do křesla a očekáváme dotyk zubní sondy a najednou cítíme, že naše osobnost  je "celá ústa" a stávají se dominantou našeho myšlení. Prožívání této situace je závislé na mnoha okolnostech jak osobních, tak rodinných, kulturních a historických. 

  Při úrazech například "psychogenně" rozhoduje i pocit viny o zavinění poranění dalších osob a brání  vybavení obranných-adaptačních mechanismů  důležitých pro  celkové uzdravení. Podobně může působit i neinformovanost poraněného o povaze úrazu a vést dokonce k alteraci osobnosti. Při léčení se má vycházet s navozením komunikace s okolím, s nejbližšími příbuznými, přáteli, spolupracovníky,  se sexuálními partnery.  

  Prožívání úrazu je ovlivněno celkovou kondicí a dosavadními úrazovými "zkušenostmi" /mentální jizvy/. Úraz velmi těžko prožívají osobnosti neurotické konstituce, premorbidní, hypersenzitivní, hysterické, psychastenické. Pacienti, kteří jsou léčeni na psychiatrii by měli tuto skutečnost oznámit.

  Pacient se lépe hojí, vyvine-li se u něj silná orientace k uzdravení, většinou na základě mechanismu typu "popření  úrazu a potíží". Toto se může projevit i křikem, nářkem /ne však křečovitá agrese vůči okolí/ nebo též snahou  o potlačení či zapomenutí, jako obranným manévrem na úrazový stres. Naopak pacienti se závislostí na alkoholu, drogách, "práškách", pacienti s chronickým onemocněním /cukrovka, srdce, ledviny/, prožívají úraz podstatně tíživěji. K nejtíže prožívajícím úraz patří tzv. Lazarův syndrom = chronický strach, těžká deprese, děsivé sny, pocit odlišení od svých bližních, nepřekonatelný vnitřní neklid nebo naopak smíření s "nicotou", rezignace, krutá úzkost ze samoty a "situace trosečníka". Dalším nepříznivým momentem jsou přehnané obavy "z přijetím doma", "jak v práci", při pocitu že "svět se stává nepřátelským", pokud nesleduje  se stejným zájmem "moje poranění", pocity, že obvaz, sádra nebo berle jsou odpuzující.

  Jako nejčastější problémy "bolestivých pacientů" je inaktivita, sociální uzavřenost, nadužívání léků a zklamání po četných chirurgických zákrocích, jež nepřinesou touženou úlevu.

 Bolest:

  Většina úrazů  je  provázena bolestí, ne však každého bolí stejné poranění stejně. Bolest má jak pozitivní tak i negativní úlohu v hojení. Pozitivní je, když  ukazuje  na  vznikající zánětlivou komplikaci úrazu. Naopak negativní úlohu má v případě, kdy se např. úzkost při úrazu přetváří do bolesti a následně brání ve zdárném zhojení. K nejúčinnějším prostředkům proti bolesti patří vnímavý přístup okolí k poraněnému, doplnění vitamínů a minerálů /vit. C a B, zinek/ a doplnění některých substancí, které jsou například obsaženy v banánech /proto se nosí banány do nemocnice../.  
  Bolest má i zajímavý kulturní podtext. Národnosti,  kde například součástí "zasvěcení" nebo zkouškou dospělosti jsou úkony, které se námi pokládají jednoznačně za bolestivé nebo kruté, tento ceremoniál jako krutý ani bolestivý nejenže necítí, ale mohou jej prožívat s pocitem blížící se až euforii. Také se ukazuje, že pokud je bolest spojena s odměnou, lze ji takto účinně potlačovat. Zajímavá okolnost se vyskytla za války, kdy  velmi těžce zranění vojáci reagovali mnohem méně bolestivěji /!až 5x nižší spotřeba analgetik/, než civilisté se stejným zraněním. U vojáků totiž zvítězil pocit, že vyvázli z válečné vřavy sice s poraněním, ale živi! Bolesti se účinně překonává při pocitu "osudovosti" nebo jako "trest" –osudová sankce.

  Bolest může být i nesnesitelná, když je pomoc daleko, ale v čekárně lékaře často ustává a nebo ještě spíše, když je očekávána ještě intenzivnější bolest například spojená se stomatologickým zákrokem. 

Pozitivní orientace při nemoci-úrazu pomáhá:

· důvěra v ošetření
· spokojenost s dosavadním životem
· stanovení si alternativního cíle- např. v průběhu léčení si doplním vzdělání,
  přečtu knihu, budu se více věnovat dětem nebo jen prostě "konečně se
  pořádně vyspím"
· vědomí "jiní jsou na tom podstatně hůře"
· když léčba může být vedena ambulantně /ne v nemocnici/
· když jsou "hmatatelná" zlepšení

(Volně převzato z literatury léčení těžkých popálenin.)

zpět