PARACELSUS                                                   

Paracelsus - lékař a alchymista

Paracelsus působil v alchymii a medicíně, propagoval přírodní léčbu. Mnozí ho i dnes považují za zakladatele moderního evropského lékařství. Díky svým neortodoxním léčebným metodám se tento hermetický filozof stal velice populárním. Ovšem totéž mu vyneslo mnoho nepřátel. Netřeba zdůrazňovat, že pocházeli hlavně z oficiálních lékařských kruhů. Paracelsus věřil přírodní magii a dokonce praktikoval ranou formu homeopatie, když podával nemocným stiženým morem zředěné výtažky z jejich vlastních výměšků. Jeho přístup k léčení byl založen na předpokladu, že mysl a tělo se navzájem ovlivňují.
Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus z Hohenheimu, často nazývaný švýcarským Hermem Trismegistem, je známější pod přezdívkou Paracelsus. Začal si tak říkat sám a chtěl tím se svou vrozenou neskromností říci, že stojí "nad Celsem", je tedy daleko lepším lékařem než tehdy všeobecně uznávaný římský lékař Celsus. Místo v kultuře a historii mu zajistilo nejen jeho sebejisté vystupování a výbušná povaha, ale také výraz "bombastický", převzatý z lékařova dlouhého jména a užívaný dodnes.
Paracelsus působil v alchymii a medicíně, propagoval přírodní léčbu. Mnozí ho i dnes považují za zakladatele moderního evropského lékařství. Díky svým neortodoxním léčebným metodám se tento hermetický filozof stal velice populárním. Ovšem totéž mu vyneslo mnoho nepřátel. Netřeba zdůrazňovat, že pocházeli hlavně z oficiálních lékařských kruhů. Paracelsus věřil přírodní magii a dokonce praktikoval ranou formu homeopatie, když podával nemocným stiženým morem zředěné výtažky z jejich vlastních výměšků. Jeho přístup k léčení byl založen na předpokladu, že mysl a tělo se navzájem ovlivňují. S oblibou říkával, že představivost je cesta k sebeobjevení. Sebepoznání pokládal za klíč k plnohodnotnému a zdravému životu. Paracelsus věřil i tomu, že aura (záření vycházející z lidského těla) má zásadní vliv na zdraví a je jeho odrazem.
Přestože Paracelsus sám na univerzitách studoval a učil, neměl o nich valné mínění. Jednou se prý nechal slyšet, že "univerzity nenaučí vše, a tak doktor musí vyhledávat zkušené stařen, cikány, čaroděje, kočovné kmeny, staré lupiče a jiné vyděděnce společnosti a učit se od nich. Doktor musí být poutník. "
Život Paracelsův je poznamenán nesčetnými dobrodružstvími. Jeho nespoutaný charakter ho poháněl z místa na místo. Narodil se v roce 1493 v Einsiedelnu ve Švýcarsku. Ve škole dosahoval vynikajících výsledků především v chemii a lékařství. V roce 1510 získal titul magistra ve Vídni a později i doktorský titul, pravděpodobně na univerzitě ve Ferraře.
Ve věku dvaceti let se dal na cestování a vrátil se až za dvanáct roků. Jeho cesty ho údajně zavedly do vzdálených končin světa. U arabských zasvěcenců v Konstantinopoli poznal prý mnohá alchymistická a magická tajemství a indičtí brahmáni mu údajně vyjevili učení o neviditelných astrálních bytostech.
Poté, co úspěšně působil jako vojenský lékař, se začal intenzívněji věnovat praktické medicíně. Pro své neobvyklé metody se příliš nesnášel s ostatními lékaři. Snad jen více než své kolegy nenáviděl ženy. Přestože se o Paracelsovi dochovalo mnoho historek, žádná z nich nehovoří o romantickém vztahu k ženě.
Špatný osobní vztah k ženám však nijak neovlivnil jeho vědecká pozorování a výzkumy. Ve svém díle Opus Paramirum (vydaný v letech 1530 až 1531 ) hodnotil slabší pohlaví výše než pána tvorstva: "Žena je jako strom nesoucí ovoce. A muž je jako ovoce dávané tímto stromem. Tímto je také žena nadřazena muži. Muž je ve vztahu k ní jako hruška ke stromu. Hruška dozraje a spadne, ale strom zůstává stát. Strom se stará o další plody během svého dlouhého života, a proto musí více trpět, více vydržet kvůli svým plodům, aby se těmto dobře dařilo... "
Podle dobového popisu měl Paracelsus být menší, subtilní a nervózní člověk. V raném věku ztratil vlasy a celkově prý činil na okolí dojem velmi zženštilého člověka. Dokonce se proslýchalo, že se v mládí podrobil kastraci. Mohou to však být jen pomluvy, které si mohl vysloužit svým ostrým jazykem a vychloubačným chováním.
Na jednom místě Paracelsus dlouho nikdy nevydržel. Často a nestydatě urážel své kolegy-lékaře, útočil proti ním. To znamenalo, že často putoval od města k městu. Situaci zhoršoval i jeho údajný problémem s alkoholem. Ostatně záznamy uvádějí dost příkladů jeho podivného a ne vždy vstřícného chování. Třeba během přednášky na basilejské univerzitě, kam byl pozván jako profesor lékařství a filozofie, spálil knihy tehdy vysoce hodnocených starodávných lékařů Avicenny (980-1037) a Galéna (asi 129-199) a prohlásil, že jeho čepice obsahuje víc moudrostí než hlavy všech místních profesorů dohromady a jeho vousy mají víc zkušeností než všechny akademie. Po podobných extempore musel Paracelsus zmizet zakrátko z města, dokonce tajně a v noci.
Při svých cestách po Evropě si prý často půjčoval peníze přímo v hospodách. Podle legend však své dluhy vždy vyrovnal a navíc přidal velkorysá procenta jako úrok. Peníze měly pocházet ze záhadného zdroje, snad z úspěšných alchymistických operací zaměřených na výrobu zlata.
Na sklonku života ho arcibiskup Ernst Bavorský pozval do Salcburku. Tam Paracelsus v roce 1541 zemřel. Bylo mu jen osmačtyřicet let. Podle legendy ho našli mrtvého na lavici v hospodě U Bílého koně. Jeho krátký, nicméně plný a bouřlivý život měli prý ukončit najatí vrazi. Nepřátel na to si stačil nadělat dost. Střízlivější zprávy říkají, že zemřel na následky mrtvice.
Paracelsus začal jako první psát vědecké knihy pro veřejnost. Jeho popularita mezi lidem byla opravdu značná. Dokonce i o tři století později, v roce 1830, když v okolí Salcburku propukla cholera, lidé cestovali k jeho hrobu a modlili se tam s vroucím přáním, aby strašná epidemie pominula. Podle legendy byly jejich prosby vyslyšeny.
Zdroj: Tajné dějiny Evropy - Bohumil Vurm
www.doktorka.cz 

                                                               zpět