VZP utrácí za reklamu milióny úplně zbytečně

 

Největší zdravotní pojišťovna se brání nařčením, že zdaleka ne všechny prostředky, jimiž disponuje, věnuje na úhradu zdravotní péče a rozvoj prevence. Nemocnice a lékaři si stěžují na nízké a opožděné platby, VZP se hájí, že neplatiči jsou na druhé straně - velké firmy včetně státních. Tudíž peněz v systému není. Pod tímto zorným úhlem se jeví masová reklamní kampaň VZP jako podivuhodné vynakládání prostředků, jichž je zoufalý nedostatek. Dálnice z Prahy až do Olomouce je lemována desítkami billboardů s logem VZP. Je na nich fotografie šťastné rodiny a výrazný nápis "novinka". Potom ještě aspoň jedno logo a text, který je snad specifikací té novinky. Ty jsou však již při běžné rychlosti jízdy nečitelné. Měsíční cena za pronájem jedné plochy u dálnice je v optimálním případě deset tisíc korun, výroba billboardu (tisk) stojí nejméně dva a půl tisíce. Je-li billboardů 50, stojí tato legrace přes 600 tisíc, je-li jich 80, milión. Nemluvě o ceně za grafický návrh nepodařené reklamy. Tím však VZP neskončila. Vydávání časopisu pro klienty ji vyjde ročně na 128 miliónů korun. K tomu však ještě financovala kampaň na propagaci této tiskoviny. Zpěvačka nás v inzerátu z reprodukovaného titulu časopisu ujišťuje o pozitivním vztahu k VZP. Inzerát na čtvrt strany v celostátním deníku stojí od padesáti do sto tisíc. Za fotografování a použití fotografie v reklamě se platí populárním osobnostem stovky tisíc. Klienti pojišťovny si tak místo léků a lékařské péče hradí nejen časopis, který jim je dodáván bez ohledu na to, zda ho chtějí, ale i jeho propagaci. Z pohledu obchodní a marketingové strategie je velký rozdíl mezi VZP a Českým Telecomem či ČEZ, kterým při další liberalizaci trhu hrozí ztráta loajality klientů a jejich odchod k alternativním dodavatelům služeb. VZP má dominantní postavení na trhu zdravotního pojištění, zajišťuje monopolně platby pro "státní" pojištěnce (děti, důchodci). Navíc při nivelizaci trhu (na bázi parametrů VZP) nehrozí žádné převratné změny, které by motivovaly klienty k masovému odchodu. Jaký má tedy smysl kampaň, která navyšuje - jak VZP ujišťuje - "pouze nezbytnou a minimální" režii pojišťovny na úkor peněz pro lékaře? A. Bierce v Ďáblově slovníku z roku 1906 definuje slovo samozřejmý jako "zjevný mně a nikomu jinému". Pro VZP je smysl kampaně asi samozřejmý.
Jan Stolár 
Článek z Hospodářských novin 14. 1. 2003.

Nejdříve zaplatit, pak luxus!

Večerník Praha 14.1.2003
Že si zdravotní pojišťovny vesměs žijí nad poměry, se z dopisů čtenářů zveřejňovaných v tisku dozvídáme dlouhá léta, aniž někdo "shora" jakkoli zasáhl. Proto vítám článek Pojišťovny si platí luxus? (VP, 9. 1.), který na problém znovu upozorňuje. Je zajímavé, že až po nástupu ministryně Marie Součkové "objevuje" David Rath Ameriku, když tvrdí s notným zpožděním totéž. Dluhy pojišťoven hrozivě narůstají, přitom jejich sídla jsou samé sklo, moderní architektura, lukrativní místa, prostě vytváření co nejlepšího dojmu. A to je to, co obyčejný smrtelník vidí. Co se s vybranými penězi od pacientů- klientů pojišťoven děje dál, je bohužel pro všechny tabu. Veřejná kontrola neexistuje, ač by nejen podle mne existovat měla, chceme- li docílit nápravy. Ne, že bychom byli proti nové architektuře či proti drahému vnitřnímu vybavení interiérů. V moderním prostředí se pracuje lépe než v místnostech ošuntělých. Jen by mělo být pravidlem, aby toto vše mohly pojišťovny provádět pouze tehdy, mají- li splněny své závazky vůči lékařům, s nimiž mají smlouvy. Stavět honosné paláce, či investovat do lukrativních podniků (o čemž nepochybuji), a přitom dlužit lékařům za provedenou práci měsíc, dva i déle, je ze strany managementů zdravotních pojišťoven naprostá nehoráznost a měla by se tomu co nejrychleji učinit přítrž. Neboť i trpělivost lékařů je pouze dočasná.
Milena M., Jižní Město


zpět