Lhaní jako droga. Kdo nejvíc lže a jaký k tomu má důvod?
9. listopadu 2012

Bájivá lhavost neboli mýtomanie je nutkání vymýšlet si pro upoutání pozornosti nepravdivé příběhy. Zbavuje se jí těžko, protože vymýšlení historek se snadno stane drogou.

Důvodem bájivé lhavosti je získání respektu, kterého by člověk při své „nezajímavosti“ jinak nedosáhl. Nejčastěji se vyskytuje u lidí, kteří zároveň trpí nějakou další poruchou, takže se vymykají normálu a působí potíže svému okolí. Typická je hlavně pro osobnosti s histriónskými rysy, které touží být středem pozornosti.

Bájiví lháři mají výbornou fabulační schopnost, jsou vypravěči neuvěřitelných příhod a společensky bývají velmi úspěšní. Za určitých okolností bájivá lhavost nemusí být jen zábavná. Své o tom vědí psychologové a psychiatři.

Histriónská porucha jako hlavní spouštěč

„Bájivá lhavost může být velmi nebezpečná především v kauzách domácího násilí,“ říká Josef Pavlát z 1. lékařské fakulty UK a VFN. Poukazuje na to, že právě histriónská osobnost dokáže situaci v rodině tak věrohodně dokreslit, až její okolí i ona sama uvěří, že ji manžel bije. „Zvlášť z úst hezké ženy s histriónskými rysy působí tyto smyšlenky velmi věrohodně,“ dodává odborník a doplňuje názor o zkušenost z vlastní praxe.

„Měl jsem případ muže, který byl obviněn z domácího násilí. Jeho družka měla bezesporu histriónské rysy, byla dokonce hospitalizovaná v Bohnicích, kde pokousala lékařku. Ten muž se ocitl ve velkých nesnázích, protože psycholožka-znalkyně uvěřila, že je na ženě pácháno domácí násilí.“


Případ skončil před soudem. Vyšlo ale najevo, že výpovědi ženy jsou přinejmenším zvelké části smyšlené. „Domácí násilí je hrozná bažina a bájivá lhavost se tam dost často zaplete. Bohužel zvláště psycholožky bývají solidární s,poškozenou‘ ženou. Uvěří jí a obviněné muže dostanou do obrovského problému,“ dodává doktor Josef Pavlát.

Základní rozdíl mezi vědomým a bájivým lhářem je v tom, že bájivý lhář nelže ze zištnosti. „Ano, píšou to tak,“ říká klinická psycholožka a terapeutka Konzultačního a terapeutického institutu AKTIP Praha Michaela Fialová a pokračuje: „ale z mého pohledu bájivá lhavost nezištná není. Ten zisk je v získání pozornosti a obdivu. Protože pokud mluvíme o psychice, nemůžeme zisk omezovat pouze na materiální výhody. Pozornost druhých je obrovský zisk. Je to pro člověka jeden z nejsilnějších motivů, všichni chceme pozornost.“

Partnerské lži vs. závislosti

Zpočátku může jít třeba v partnerském vztahu o „dobře míněné“ výmysly, ale pokud se pravda provalí, snadno přijde zemětřesení bez výstrahy. Žena například zjistí, že „dálkové studium“ jejího manžela je lež, protože na onu školu ho před lety vůbec nevzali. Lze takové partnerovo jednání přičíst na vrub bájivé lhavosti?

„Je otázkou, jestli vymýšlení chlapů v partnerských vztazích je bájivá lhavost, nebo druh obranného mechanismu,“ uvádí psycholožka Michaela Fialová. „Pokud totiž prožijeme nějakou traumatickou událost, tak představa, že ji prožijeme znovu, může být pro naši psychickou rovnováhu velmi ohrožující.“

Podle psycholožky v takovém okamžiku všechno potlačíme do podvědomí a obranný mechanismus nám našeptá, abychom si danou situaci vysvětlili v neprospěch někoho jiného. Naše psychická rovnováha zůstane jakžtakž zachovaná, protože jako viníka neoznačujeme sebe. „Co se tohoto případu týče, tady bych to za bájivou lhavost označila, takové lhaní je náš obranný mechanismus. Je to něco, co funguje proti prožívání úzkosti, pocitu selhání a dalších negativních emocí,“ uzavírá problematiku partnerských lží terapeutka Fialová.

Jinak je to s vylhávánímse ze závislostí. Alkoholiky a jinak závislé jedince totiž psychologové do kategorie bájivých lhářů nezařazují. „S lidmi, kteří jsou závislí, bych byla v případě bájivé lhavosti opatrná,“ říká Michaela Fialová.

„Vezměte si člověka s nějakou plně rozvinutou závislostí, například na alkoholu. Alkoholik svůj život kompletně podřizuje tomu, že si obstarává alkohol. Ví, že ho nikdo nesmí nachytat, a udělá cokoli, aby nebyl prozrazen. Proto lže. Z mého pohledu nejde o bájivou lhavost, ale o úmyslnou lež. Člověk v deliriu či stavu jaterního selhávání čte z prázdného papíru, nebo vypráví, kde všude byl a co tam dělal. Ovšem nikoli z důvodů bájivé lhavosti, tady je to projev halucinací a konfabulací,“ vysvětluje.

U malých dětí je bájivá lhavost normální

U dětí do šesti let je to jinak. Bájivá lhavost je v jejich případě považována za normální vývojové stadium, které s věkem odezní.

Malé dítě v předškolním věku se totiž v realitě ztrácí. Nerozlišuje fantazii, skutečnost, pohádku a tyto mezery doplňuje smyšlenkami. Ředitelka mateřské školky Větrná v Českých Budějovicích Eva Hütterová připomíná: „Bájivá lhavost se projevuje spíš u menších dětí, protože ve věku tří až čtyř let fantazie pracuje nejvíc. Tyto děti všechno, co si přejí, vydávají za pravdu, aniž se to stalo. U předškoláků ve věku pěti až šesti let se už s bájivou lhavostí setkáváme minimálně, většinou jde o signál určité nezralosti. Takoví jedinci pak mívají odklad školní docházky.“

Pedagožky z mateřských škol však mají zkušenost i s vyhrocenějšími případy bájivé lhavosti. „Pamatuji si chlapečka,“ pokračuje Eva Hütterová, „který si hrozně přál něco, co tady měl jiný človíček, tak si ty věci prostě bral. Šlo o několik ztrát za sebou a museli jsme to řešit. Když vyšla pravda najevo a chlapeček byl prozrazen, začal bájit a za všechno najednou mohl věrně vylíčený skřítek.“

http://www.lidovky.cz/pozor-na-histriony-lzou-nejvic-d3p-/ln_veda.asp?c=A121107_150129_ln_veda_ape



                                  zpět