Čert spolky začal ... 

 
a sám z nich utekl. To je jedna ze starých moudrostí, kterými obyčejně končila debata mého dědy Leopolda, který byl od roku 1913 členem blanenského obecního zastupitelstva a strýce Adolfa Meluzína, který byl jedním ze zakladatelů a hospodářem Spolku Dělnický dům. Často na tento výrok, který se v rodině tradoval, vzpomínám, protože zkušenosti dnešní doby mu dávají stále více za pravdu. Uvedu několik případů, jako šitých na míru:

Příklad první - Dělnický dům
Vznikl v roce 1905 ze sbírek, půjček a výtěžku dělnických akcí, aby byl v roce 1953 bezzáslužně předán ZV ROH ČKD Blansko a stejně tak po roce 1989 do majetku Bednářovy  akciové společnosti ČKD Blansko. Té posloužil zejména jako zástava na půjčky, až to dopracoval do konkurzu. Když město chtělo zachránit jediné komplexní kulturní zařízení, muselo je bez ohledu na to, že je ze svého vybudovali členové dělnického spolku, vykoupit, aniž by uvažovalo o tom, že na počest historicky jediných majitelů mu vrátí původní název. Jako by se radní styděli za tak skromný původ bývalého „dělňáku“.

Příklad druhý - Čtenářsko - zpěvácký spolek Rastislav
Podobné problémy prožívají i následníci tohoto úctyhodného spolku. Kdo však jimi je? Pěvecký soubor Rastislav, Městská knihovna, město Blansko, nebo všichni dohromady? A je tu spor o historický Mánesův prapor Čtenářsko zpěváckého spolku Rastislav. Na jeho založení se podílel Jindřich Wankl, který byl Mánesovým přítelem. A tak za přispění mecenášů, kterými byli hutní ředitel Ignác Vondráček a kněžna Alžběta Salmová, spatřil v roce 1898 světlo světa unikátní spolkový prapor. Originál je uložen v Moravské galerii v Brně. Město Blansko nechalo zhotovit jeho repliku, která byla veřejnosti představena v roce 1998. A už tu byl další problém. Na prapor si začal dělat nárok pěvecký sbor Rastislav, jehož mluvčím se stal dirigent Martinásek, Městská knihovna a do třetice město Blansko, které zhotovení praporu financovalo. Spor vznikl hlavně proto, že je prapor vystaven v Městské knihovně a městem  nebyl dán souhlas k tomu, aby ho soubor představoval při svých koncertech. Pravdou totiž je, že prapor o rozměrech 2 x 2 metry je vytkáván kovovými vlákny a časté svinování a manipulace mohou způsobit jejich narušení a replika by mohla skončit ve stejném stavu jako originál. Návrh, že pro podobné účely by měla být zhotovena menší replika z méně křehkých materiálů nebyl realizován a současná městská rada je připravena zapůjčování choulostivého praporu legalizovat. Čas ukáže co to s praporem udělá a jaké další spory to vyvolá.

  Příklad třetí  - Nemocnice Blansko
O dalším tzv. spolku, kterým se svým způsobem stala Nemocnice Blansko se již napsalo víc než dost. Spolek je to však stejně podivný a sporůplný, jako vše, co má hodně pánů. Nemocnice je stále státním zařízením, stát zastupuje Okresní úřad v Blansku, zřizovatelem je město Blansko, dozorčí radou je zastupitelstvem zvolená městská rada a ředitelem brněnský podnikatel s diametrálně odlišnými zájmy. Každý táhne za jiný provaz a snaží se o něco jiného. Doufejme, že už brzy bude definitivně rozhodnuto o převodu z majetku státu na město, tedy o jediném majiteli a tím o konci zmatků. Třeba i pokud se týče historie nemocnice, která není stará 2700 let, ani 33 let, dokonce ani 15 let. Vše si vymyslel ten, kdo nemá o historii a blanenské nemocnici ani potuchy. Ta první nemocnice totiž v Blansku vznikla za přispění knížete Salma, který věnoval pozemek a 3000 zlatých, aby byla postavena na dnešní Havlíčkově ulici a zkolaudována dne 17. srpna 1894. Postavila ji firma Tomáše Kliky, stavitele z Tišnova (viz. Čtení o Blansku od Vladimíra Poláka strana 25.)

  Příklad čtvrtý - odstrašující - Svazek vodovodů a kanalizací měst a obcí
Je příkladným důkazem rčení „Čert spolky začal a sám z nich utekl“. Není to tak dlouho, co starosta Boskovic a předseda Svazku Smoleja kritizoval úmysl Blanska vystoupit ze Svazku. A nakonec to byl právě on, kdo zorganizoval vystoupení Boskovic. Z Blanska, které setrvalo se tak stala na základě principu solidarity - jak se lidově říká, dojná kráva pro téměř celý okres a svými finančními prostředky tím pádem dotují občané Blanska v ceně vody od vystoupení Boskovic i obce boskovického regionu. Proto občané Blanska platí za vodu nejvíce ze všech. Pro srovnání uvádím současné ceny vodného a stočného za kubický metr včetně 5% DPH:

BLANSKO                 39,80 Kč   
BOSKOVICE             34,07 Kč
LYSICE                     30,35 Kč
SLOUP                       32,76 Kč
V. OPATOVICE        18,06 Kč

Z uvedených je členem Svazku pouze Blansko.  Ze 77 obcí, které tvoří Svazek měst a obcí okresu Blansko je pouze 14, které mají plusovou bilanci a dotují zbývajících 63 minusových a stávajícímu předsedovi Svazku, kterým je blanenský místostarosta Ing. J. Král to na rozdíl od bývalého starosty Boskovic vůbec nevadí. Za této situace je pro Blansko neúnosné v takovém sdružení setrvávat, pokud by jeho členy nebyly všechny obce připojené na skupinový vodovod. Už i proto, že ani současná cena vody není za stávající situace konečná a Boskovice nehodlají do budoucna o návratu do Svazku vůbec uvažovat. Hlavně, že docílili toho, že sídlo okresní vodárenské a.s. zůstává i po vystoupení ze Svazku v Boskovicích. Jak to Blansku připravil bývalý starosta a předseda Svazku, nynější generální ředitel Vodárenské a.s. v Brně RNDr. Miroslav Vykydal a v čem pokračuje Ing. Král se dočtete v článku „Pro Korčáka by se strhali...“ Městská rada a zastupitelstvo stojí před jedním z nejzávažnějších rozhodnutí. Poslední možnost vystoupit z takovéhoto podivného Svazku je do 30. června 2001 s platností od 1. ledna 2002. Pokud o tom zastupitelstvo nerozhodne, zůstane nám členství ve Svazku takřka na věčné časy a občané budou i za Boskovice a další trvale přispívat na všechny ztrátové obce, připojené na skupinový vodovod.
Monitor  31.5.2001,   Jiří Šrámek
monitor@monitor.bk.cz

                                                             zpět