Čert spolky začal ...
a sám z nich utekl. To je jedna ze starých moudrostí,
kterými obyčejně končila debata mého dědy Leopolda, který byl od
roku 1913 členem blanenského obecního zastupitelstva a strýce Adolfa
Meluzína, který byl jedním ze zakladatelů a hospodářem Spolku Dělnický
dům. Často na tento výrok, který se v rodině tradoval, vzpomínám,
protože zkušenosti dnešní doby mu dávají stále více za pravdu.
Uvedu několik případů, jako šitých na míru:
Příklad
první - Dělnický dům
Vznikl v roce 1905 ze sbírek, půjček a výtěžku dělnických
akcí, aby byl v roce 1953 bezzáslužně předán ZV ROH ČKD Blansko a
stejně tak po roce 1989 do majetku Bednářovy
akciové společnosti ČKD Blansko. Té posloužil zejména jako
zástava na půjčky, až to dopracoval do konkurzu. Když město chtělo
zachránit jediné komplexní kulturní zařízení, muselo je bez
ohledu na to, že je ze svého vybudovali členové dělnického spolku,
vykoupit, aniž by uvažovalo o tom, že na počest historicky jediných
majitelů mu vrátí původní název. Jako by se radní styděli za tak
skromný původ bývalého „dělňáku“.
Příklad
druhý - Čtenářsko - zpěvácký spolek Rastislav
Podobné problémy prožívají i následníci tohoto úctyhodného
spolku. Kdo však jimi je? Pěvecký soubor Rastislav, Městská
knihovna, město Blansko, nebo všichni dohromady? A je tu spor o
historický Mánesův prapor Čtenářsko zpěváckého spolku
Rastislav. Na jeho založení se podílel Jindřich Wankl, který byl Mánesovým
přítelem. A tak za přispění mecenášů, kterými byli hutní ředitel
Ignác Vondráček a kněžna Alžběta Salmová, spatřil v roce 1898
světlo světa unikátní spolkový prapor. Originál je uložen v
Moravské galerii v Brně. Město Blansko nechalo zhotovit jeho repliku,
která byla veřejnosti představena v roce 1998. A už tu byl další
problém. Na prapor si začal dělat nárok pěvecký sbor Rastislav,
jehož mluvčím se stal dirigent Martinásek, Městská knihovna a do třetice
město Blansko, které zhotovení praporu financovalo. Spor vznikl hlavně
proto, že je prapor vystaven v Městské knihovně a městem
nebyl dán souhlas k tomu, aby ho soubor představoval při svých
koncertech. Pravdou totiž je, že prapor o rozměrech 2 x 2 metry je
vytkáván kovovými vlákny a časté svinování a manipulace mohou způsobit
jejich narušení a replika by mohla skončit ve stejném stavu jako
originál. Návrh, že pro podobné účely by měla být zhotovena menší
replika z méně křehkých materiálů nebyl realizován a současná městská
rada je připravena zapůjčování choulostivého praporu legalizovat.
Čas ukáže co to s praporem udělá a jaké další spory to vyvolá.
Příklad třetí
- Nemocnice Blansko
O dalším tzv. spolku, kterým se svým způsobem stala Nemocnice
Blansko se již napsalo víc než dost. Spolek je to však stejně
podivný a sporůplný, jako vše, co má hodně pánů. Nemocnice je stále
státním zařízením, stát zastupuje Okresní úřad v Blansku, zřizovatelem
je město Blansko, dozorčí radou je zastupitelstvem zvolená městská
rada a ředitelem brněnský podnikatel s diametrálně odlišnými zájmy.
Každý táhne za jiný provaz a snaží se o něco jiného. Doufejme,
že už brzy bude definitivně rozhodnuto o převodu z majetku státu na
město, tedy o jediném majiteli a tím o konci zmatků. Třeba i pokud
se týče historie nemocnice, která není stará 2700 let, ani 33 let,
dokonce ani 15 let. Vše si vymyslel ten, kdo nemá o historii a
blanenské nemocnici ani potuchy. Ta první nemocnice totiž v Blansku
vznikla za přispění knížete Salma, který věnoval pozemek a 3000
zlatých, aby byla postavena na dnešní Havlíčkově ulici a zkolaudována
dne 17. srpna 1894. Postavila ji firma Tomáše Kliky, stavitele z Tišnova
(viz. Čtení o Blansku od Vladimíra Poláka strana 25.)
Příklad čtvrtý - odstrašující
- Svazek vodovodů a kanalizací měst a obcí
Je příkladným důkazem rčení „Čert spolky začal a sám z
nich utekl“. Není to tak dlouho, co starosta Boskovic a předseda
Svazku Smoleja kritizoval úmysl Blanska vystoupit ze Svazku. A nakonec
to byl právě on, kdo zorganizoval vystoupení Boskovic. Z Blanska,
které setrvalo se tak stala na základě principu solidarity - jak se
lidově říká, dojná kráva pro téměř celý okres a svými finančními
prostředky tím pádem dotují občané Blanska v ceně vody od
vystoupení Boskovic i obce boskovického regionu. Proto občané
Blanska platí za vodu nejvíce ze všech. Pro srovnání uvádím současné
ceny vodného a stočného za kubický metr včetně 5% DPH:
BLANSKO
39,80 Kč
BOSKOVICE
34,07 Kč
LYSICE
30,35 Kč
SLOUP
32,76 Kč
V. OPATOVICE
18,06 Kč
Z uvedených je členem Svazku pouze Blansko.
Ze 77 obcí, které tvoří Svazek měst a obcí okresu Blansko
je pouze 14, které mají plusovou bilanci a dotují zbývajících 63
minusových a stávajícímu předsedovi Svazku, kterým je blanenský místostarosta
Ing. J. Král to na rozdíl od bývalého starosty Boskovic vůbec nevadí.
Za této situace je pro Blansko neúnosné v takovém sdružení setrvávat,
pokud by jeho členy nebyly všechny obce připojené na skupinový
vodovod. Už i proto, že ani současná cena vody není za stávající
situace konečná a Boskovice nehodlají do budoucna o návratu do
Svazku vůbec uvažovat. Hlavně, že docílili toho, že sídlo okresní
vodárenské a.s. zůstává i po vystoupení ze Svazku v Boskovicích.
Jak to Blansku připravil bývalý starosta a předseda Svazku, nynější
generální ředitel Vodárenské a.s. v Brně RNDr. Miroslav Vykydal a
v čem pokračuje Ing. Král se dočtete v článku „Pro Korčáka by
se strhali...“ Městská rada a zastupitelstvo stojí před jedním z
nejzávažnějších rozhodnutí. Poslední možnost vystoupit z takovéhoto
podivného Svazku je do 30. června 2001 s platností od 1. ledna 2002.
Pokud o tom zastupitelstvo nerozhodne, zůstane nám členství ve
Svazku takřka na věčné časy a občané budou i za Boskovice a další
trvale přispívat na všechny ztrátové obce, připojené na skupinový
vodovod.
Monitor 31.5.2001,
Jiří Šrámek
monitor@monitor.bk.cz
zpět
|