Nemocnice Blansko

Svobodná Evropa
Datum vydání: 30.12.2001
Moderátor: Lída Rakušanová
Relace: Události a názory

* Moderátor: Na jedné straně lékaři bijí na poplach, že je ve zdravotnickém systému málo peněz, ale na druhé straně se každou chvilku dozvídáme, že v ČR se provedla např. v rámci východního bloku nějaká unikátní operace. Jak to jde dohromady?
* Rath: Jde to dohromady. Lékaři všude na světě bijí, že je málo peněz ve zdravotnictví nebo v medicíně celkově, protože ta medicína se strašně rychle rozvíjí. Jsou nové technologie, nové léky, a všechno, co je nové, je násobně dražší, než to původní. Když si vezmeme třeba nový lék, který ještě do té doby nebyl na trhu, tak zjistíte, že jeho cena je třeba desetinásobná oproti léku, který je alespoň trochu srovnatelný s tímto novým lékem. Tady je vidět, že ten hlad po penězích v té medicíně bude a bude dále zesilovat. Problém je v tom, že ČR vynakládá zhruba 400 dolarů na hlavu a rok na zdravotnictví, Německo 2.5 tisíce dolarů na hlavu a rok a USA 3.7 tisíce dolarů na hlavu a rok. A my v podstatě nakupujeme za podobné ceny přístroje, technologie, léky. Medicína je velmi drahá, pokud ji chceme dělat moderní, účinnou, na světové špičce - nebo ji tam alespoň udržovat, i když v zadních částech toho světového pelotonu - tak se musíme trošku přiblížit i k těm financím, které vynakládají ty západní státy.

* Moderátor: Například právě v té Americe si to ti pacienti více méně platí, tam ten systém zdravotního pojištění existuje jen v základním pokrytí, jinak si každý své lékařské ošetření platí sám, anebo je na to soukromě pojištěn. Podle Světové banky výdaje na zdravotnictví v ČR v porovnání s výkonem hospodářství jsou vlastně velmi vysoké, alespoň to tvrdí analýza, že jsou o 2 % vyšší než ve srovnatelných zemích. Jde prostě o to, na co je schopno si to hospodářství vydělat.
* Rath: To máte pravdu, není to jenom to, na co je schopno si hospodářství vydělat, ale je to taky poměrem. Je fakt, že ČR dává o něco víc v tom poměru, než třeba Slovensko, Polsko či Maďarsko. Na druhou stranu my vynakládáme asi okolo 7 % HDP na zdravotnictví, sousední Německo téměř 11 % jejich HDP, čili to je poměrově, ne absolutně. A tím se vracím k té vaší otázce. Když vyjedeme na Slovensko nebo do Maďarska nebo Polska a srovnáváme úroveň tamního zdravotnictví a naší, tak musíme občas s takovou určitou pýchou konstatovat, že zatímco se Slovenskem jsme ještě do nedávna byli jeden stát a ta úroveň byla identická, tak dnes je úroveň českého zdravotnictví podstatně dál, než úroveň slovenského zdravotnictví. Jednoduchým ukazatelem je, že slovenské zdravotní sestry mají velký zájem pracovat u nás, nejenom kvůli platům, na které si tady my stěžujeme, ale i kvůli technickému vybavení, způsobů léčení apod. A když s těmi děvčaty hovoříte, tak zjistíte, v jaké tristní situaci se to slovenské zdravotnictví dnes nachází - jsou na tom hůře technicky, dostupností léků i v určitém standardu a v různých metodách, které se tam používají. Čili ono to není jenom absolutním výkonem hospodářství, ale určitým konsensem té společnosti, jaký díl toho co se utrží, získá, vydělá, se dále investuje do zdravotnictví. A tady bych trochu oponoval té Světové bance, protože moderní ekonomie post-moderních států už na zdravotnictví nekouká tak, jak na to koukal marxismus, tzn. nejdřív si v těch dílnách a na těch šachtách vyděláme a pak můžeme mít zdravotnictví, ale zjistíte, že třeba v USA nebo i v západních státech jsou nemocnice obrovským tvůrcem HDP, protože je na ně navázán farmaceutický průmysl, obrovský výzkum i v oblasti technologií, výrobci přístrojů, ale i stavební firmy - víte, že se ve zdravotnictví stále něco přestavuje - výrobci nábytku, ale i producenti takových věcí jako maso, rohlíky, úklidové firmy... Nemocnice jsou pro většinu regionů, a to dnes už i v ČR, největšími zaměstnavateli, největšími plátci daní a největšími tvůrci místního domácího hrubého produktu, protože spotřebovávají obrovskou část domácí produkce.

* Moderátor: To znamená, že by to mohl být byznys?
* Rath: Ano. Dokonce v USA tvrdí, že je to jeden z nejlukrativnějších byznysů, který vůbec existuje, protože když se vám do nějakého regionu podaří natáhnout nějaké významné zdravotnické zařízení, tak je odpovědné za úroveň a bohatost toho regionu.

* Moderátor: Na druhou stranu je tu argument ministerstva zdravotnictví, pana ministra Fišera, že nebude privatizovat nemocnice, protože si nedovede představit, že by mohly vydělávat, a chce to nechat na úrovni veřejně prospěšných společností, které by se nezabývaly byznysem, ale službou.
* Rath: V tom zdravotnictví musíte samozřejmě spojit obé, na jedné straně službu jako takovou, ale my dobře víme, že i služby jsou byznysem. Když děláte služby v oblasti ubytování nebo služby v jiných oblastech lidského bytí, tak vše je nastaveno tak, aby ta služba se mohla dál rozvíjet. To, že je nějaká organizace veřejnoprávní, nezisková, to neznamená, že netvoří zisk, který sama spotřebovává. Tam jde o to, aby nebyl tvořen zisk, který se přelévá do jiných oblastí. Když máte železárnu a vytvoříte zisk, tak ten zisk můžete poté investovat třeba do pěstování brambor, zatímco v tom zdravotnictví - a to i v těch Spojených státech - jsou to organizace, kterým se říká non-for-proffit, tzn. nezřízené za účelem nějakého zisku, ale ten profit, který tvoří, musí investovat zpět do toho zdravotnictví. Čili ony se neustále vylepšují, rozrůstají a občanům přinášejí ony nové technologie, novou léčbu, což má zase odraz na prodlužování délky života, snižování kojenecké úmrtnosti atd., atd.

* Moderátor: Vy jste říkal, že analýzy Světové banky nemáte moc rád, ale já se k ní ještě vrátím v tom smyslu, že v té analýze se totiž také kritizuje, že mechanismus, jak se tady rozdělují finanční úhrady poskytovatelům péče, že je neefektivní a celý systém že je nestabilní. Znamená to, že jsou tady nějaké černé díry ve zdravotnickém systému v ČR, kde ty peníze mizejí?
* Rath: V tomto bych zrovna se Světovou bankou souhlasil. Zatímco v té předchozí mě překvapuje, že západní ekonomové vězí v tom marxismu a nehledí na tu kvalitu života, protože dneska se více méně v těch západních státech hledí především na tu kvalitu života - nejenom na ten hmatatelný zisk, který můžu z něčeho dostat. A to zdravotnictví poměrně významně ovlivňuje kvalitu života prakticky každého z nás. Co se ale týče té redistribuce prostředků, výběru zdravotního pojištění - já třeba vím, že SB velmi kritizuje (a my to taky velmi kritizujeme) situaci, kdy každý podnikatel musí platit na tři místa - na jedno místo zdravotní, na druhé sociální, na třetí místo daň ze mzdy, všem posílat složité formuláře, ty formuláře a jejich vyplňování je živí, neboť větší firma musí zaměstnávat na toto vyplňování desítky personalistů, kteří to vyplňují, hlásí, na těch úřadech to zaměstnává stovky úředníků, kteří doslova požírají tento papír a přemýšlejí, jak příští rok udělat ten formulář ještě složitější s více stránkami, aby obhájili, že musí přijmout dalších deset úředníků do svého odboru atd. Čili tady jsme v naprosté shodě, tady je Achilova pata českého systému. My musíme zavést jedno místo výběru, zjednodušit celá ta složitá hlášení, zjednodušit systém zdravotního pojištění, aby ty pojišťovny nebytněly. Mně kupříkladu nedávno jeden úředník pojišťovny říkal (VZP), že si postavili ten nový barák na Flóře, a že už jim nestačí, že už by potřebovali další, protože to bytní... Rozumíte? Ti úředníci už tam v těch místnostech sedí po třech a za chvilku budou sedět po čtyřech a budou vyvíjet tlak, že už se tam nevejdou a že chtějí další dům. A je to stále ze stejných peněz. A ti úředníci jak tam sedí vymýšlejí další komplikace a celý ten systém prodražují, komplikují a všem nám otravují život, a to nejenom nám jako zdravotníkům, ale i pacientům a občanům tohoto státu. Myslím si tedy, že nás čeká - když byly různé revoluce, buržoazní, socialistická, pak se to vracelo zpátky - že nás čeká nějaká antibyrokratická revoluce, kdy budeme muset ty systémy zjednodušovat, a týká se to samozřejmě i zdravotnictví.

* Moderátor: Vy tedy máte pocit, že neadekvátní část spotřebovává ten byrokratický proces, který se kolem toho odehrává?
* Rath: Ano. On je nesmírně složitý, ono do něj nelze započítávat jen úředníky v pojišťovnách, ale každá nemocnice dnes vám zaměstnává desítky administrativních pracovníků, kteří se zabývají právě tou pojišťovenskou agendou uvnitř těch nemocnic, takže opticky když si vezmete jenom a jenom ty pojišťovny, tak ono to sežere zhruba 3.5 - 4 % veškerých prostředků, jenže to jsou 4 % ze 130 miliard! Čili není to tak malá částka, za to byste každý rok postavila jednu velkou nemocnici na zelené louce, za to, co spotřebuje ten byrokratický aparát jen v pojišťovnách. A když se podíváte do nemocnic, tak každá nemocnice zaměstnává další své úředníky, kteří ten systém připravují, připravují ty papíry pro pojišťovny, a to ty nemocnice stojí taky nemalé prostředky. Pohybujeme se zde v řádu desítek miliard ročně, co vlastně spotřebujeme naprosto neefektivně jen na byrokratickou obslužnost toho systému.

* Moderátor: Všeobecná zdravotní pojišťovna má dnes de facto monopolní postavení. Nebylo to tak zamýšleno, ale vyvinulo se to tak. Ten vztah mezi zdravotní pojišťovnou a lékařem není právě tímto velmi zatížen?
* Rath: Určitě. Jakýkoliv monopol je špatný. Problém je, že ten systém u nás je nastaven podivně, tzn. my máme v tuhle chvíli asi 9 zdravotních pojišťoven, ale tu majoritu má Všeobecná. A ještě ten systém je svázán zákony tak, že ty pojišťovny si nekonkurují, svým způsobem se nijak neliší - vám může být jedno, jestli jste u Všeobecné pojišťovny nebo jiné pojišťovny, čímž myslím vám jako pacientovi, ale už to není jedno lékařům, protože některá pojišťovna platí včas, jiná později, některá mu platí lépe, jiná hůře. A tak vlastně lékaři ovlivňují své pacienty, aby byli spíš třeba u té pojišťovny a ne u oné, ale pro toho pacienta to vlastně nemá valný efekt, valný dopad. A to je další chyba toho systému. My musíme hledat cesty, jak zavést mezi pojišťovnami určitou možnost konkurence, aby o toho zákazníka - jak o pacienta, tak i o ty své smluvní lékaře - trošku usilovaly a aby jim nabízely lepší podmínky.

* Moderátor: Někdy se může stát, že lékaři musejí usilovat o to, aby vůbec dostali povolení od té zdravotní pojišťovny, že se na ní mohou obracet, že jsou jejími smluvními partnery. Dovedete si představit i to, že si lékař musí podplatit úředníka u VZP, aby dostal to povolení?
* Rath: Víte, ten systém je hodně prokorupční. Když se podíváte jak funguje, jak ta byrokratická část rozhoduje o určitých poměrně klíčových obchodních věcech a rozhoduje o tom bez veřejné kontroly, je to jen na rozhodnutí konkrétních úředníků - jednoho, dvou, třech - tak z toho jednoznačně vyplývá, že ten systém pohledem zvenčí je poměrně výrazně prokorupční. Máme určité zprávy o tom, že on je i fakticky korupční, nejenom tedy že to korupční prostředí vytváří, ale že tam korupce opravdu probíhá. Nicméně víte, jak je to strašně složité v této oblasti; kdo se vám přizná, kdo vám řekne konkrétní částku, že dal konkrétnímu úředníkovi? Čili všechno je to na úrovni 'jedna paní povídala', ale hovoří se zde o desítkách tisíc, které musí putovat od zájemce k rozhodujícímu úředníkovi. Myslíme si, že tento systém je špatný.

* Moderátor: A jak by se dal napravit?
* Rath: Ta náprava v podstatě nebude jednoduchá. Musí se snížit prokorupčnost toho systému, tzn. nemohou rozhodovat jen úředníci, nemohou mít naprostou zvůli o tom, jestli třeba s někým smlouvu uzavřou, neuzavřou, nebo jestli někomu proplatí v plné výši to, co udělal, nebo jenom polovinu, jestli mu srážku dají nebo nedají - my se denně setkáváme s tím, že na někoho je srážka uplatněna, někomu je prominuta, přitom my nevíme proč... Někomu je proplaceno vše, co udělal, jinému naopak je dána srážka a je mu proplaceno 70 %. A logiku v tom nenajdete. Tady je potřeba toto rozhodování dostat pod veřejnou kontrolu, musí být transparentní, musí běžet podle transparentního systému. Dovedeme si představit i aplikaci třeba rakouského modelu, který nechává existenci těm nesmluvním zdravotním zařízením, u kterých platí pacient v hotovosti, ale jeho pojišťovna mu pak vrací 80 %. Čili i ten tlak na to mít tu pojišťovnu, abych mohl existovat jako soukromá ambulance není tak vysoký, tím pádem nemám důvod tolik uplácet ty úředníky. Je potřeba ten systém kultivovat. Samozřejmě, že ty pojišťovny se brání jakémukoliv zásahu do svých kompetencí, tím myslím i zásahu, že by to bylo pod veřejnou kontrolou, že by se musely zodpovídat z toho, proč tak rozhodly, že by musely argumentovat a hlavně zveřejňovat všechna svá rozhodnutí a nedělat to někde v přítmí, v šeru, kde nikdo neví proč rozhodly, komu rozhodly, komu to daly, komu to nedaly.

* Moderátor: Z okolních západních zemí jsme převzali systém bodů odměňování lékařů. Tady proti tomu byla na začátku určitá averze ze strany lékařů, tvrdili, že budou muset vlastně ty body velice intenzivně shánět, aby vůbec něco vydělali. Už si na to zvykli?
* Rath: Ten bodový systém se prakticky opustil ve všech oblastech zdravotnictví, jen někde ještě přetrvává. Jsem přesvědčen, že se bude muset opustit i tam, anebo výrazně modifikovat. On totiž ten systém je založen na úplně jiné mentalitě a jiném přístupu, na jiné stabilitě, a svým způsobem nefunguje ani v těch ustálených demokraciích - v Německu s ním mají obrovské problémy a čas od času víte, že tam stávkují soukromí lékaři (vloni a předloni tam byly velké bouře soukromých lékařů, kteří také vyprodukovali víc bodů než bylo peněz, ty pojišťovny jim vlastně shodily cenu toho bodu, takže oni namísto aby pracovali za třeba marku, tak pracovali za půl marky, a to vyvolalo obrovské bouře nevole). Takže je vidět, že ten systém i ve vyvážených a stabilizovaných státech má velké problémy. My si myslíme, že je potřeba ho opustit a více méně ho zapomenout.

* Moderátor: Privatizace nemocnic u nás vlastně ustrnula v půli cesty. Jak hodnotíte tento stav? Teď je tu určitá anomálie; některé nemocnice jsou soukromé, a ty, které zameškaly ten tlak v první polovině 90. let, aby přešly na ten soukromý systém, tak z toho dnes vlastně profitují, protože pořád visí státu na krku...?
* Rath: Obecně s privatizací zdravotnictví je problém ten, že aby vám privatizace mohla fungovat, tak... Co je soukromé podnikání? Soukromé podnikání i z dikce zákona je činnost, jejímž výsledkem je získat nějaký zisk. A teď se dostáváme zase na začátek; náš zdravotní systém díky těm bodům a sazebníkům a já nevím čemu všemu nebyl nastaven jako ziskový, proto mnohé ty nemocnice produkují spíše dluhy a jsou závislé na dotacích měst, krajů a státu, protože ony vlastně z podstaty nejsou schopny vyprodukovat zisk. Náš systém není nastaven tak, aby produkoval zisk, tzn. cena, kterou platí pojišťovny, nemá v sobě položku "zisk", a tím pádem je obtížný rozvoj té soukromé sféry ve zdravotnictví. Ještě tak to jde v těch malých zařízení, jako jsou ordinace, tam většinou to nějakým způsobem je trochu vybalancované jako živnost - ony ten zisk také neprodukují, ale aspoň to stačí na relativně slušné živobytí, někde víc, někde méně. Jak se dostaneme do oblasti nemocnic, tak zjistíme, že ty soukromé nemocnice dnes, když si je srovnáme, tak dávají podstatně nižší platy zdravotníkům, podstatně víc šetří na svých pacientech mnohdy, takže zjistíte, že ono to nějak nefunguje. Místo aby ty soukromé subjekty spíše prosperovaly, tak mají větší ekonomické problémy než ty tzv. státní, protože nemají ty dotace. Čili o ty dotace jsou na tom hůře. Je tu potřeba trochu změnit ekonomické nastavení systému a pak můžeme hovořit o nějaké masivnější privatizaci té lůžkové sféry.

* Moderátor: Ta lůžková sféra ovšem zatím pořád je v ČR dost předimenzovaná na počet obyvatel, zavření některých malých neefektivních nemocnic se hlavně brání také lékařská lobby...
* Rath: To je logické, protože ono se na to říká jednoduše, "kapři si nevypustí nikdy svůj rybník". Na druhou stranu si myslím, že tady je vina trochu politiků. Nelze po nás po lékařích chtít, abychom si sami pozavírali nějaké nemocnice, ale je věcí politiků, aby určitým způsobem nastavili ten systém tak, aby postupem času z něj vypadávala zařízení, která jsou zbytná, tj. že opravdu je třeba nikdo nepotřebuje, nebo jejich technická, ale i personální úroveň neodpovídá dnešní moderní medicíně. Takových zařízení je pár v republice, nemyslím si, že tím, že zmizí ze systému, že by ho zachránily, nicméně je to racionální, aby z toho systému postupem času vypadly, zmizely. Není to ani v zájmu pacientů, aby se v takových zařízeních léčili, protože by o pár kilometrů dál dostali daleko lepší péči s moderními technologiemi, v lepším prostředí atd. Ale, bohužel, politici se neumí v této oblasti chovat racionálně. V minulosti jsme zažili takovou kampaň, kdy najednou chtěli pozavírat spoustu nemocnic - to nemá šanci uspět! To není jen lékařská lobby, ale to jsou všichni místní zastupitelé, kteří slibovali ve volbách, když byli voleni, že rozvinou místní nemocnici a zlepší a že ty služby budou pro občany dostupnější a já nevím co všechno, a teď by měli kývnout na to, že tuto část volebního programu škrtnou a nechají si nemocnici zavřít...? Čili to byla hlavně místní lobby vytvářená městy a okresy k zachování těch zdravotnických zařízení. Je tu potřeba nastavit ten systém tak, abychom si stanovili minimální odbornou laťku, komfortní, technologickou, tzn. co všechno ty nemocnice mají umět, a ty, které to nesplní v nějakém horizontu, tak budou muset zaniknout. A jistě jich bude celá řada. Ale tento racionální přístup zatím ta státní správa příliš nerazí. Dnes už ale jsou i v Parlamentu určité zákony, které kdyby prošly, tak si myslím, že v horizontu pár let toto umožní.

* Moderátor: A nesouvisí to také se vstupem do EU, protože tam jsou předepsány určité standardy pro zdravotnictví, např. ohledně rentgenologických ordinací apod.?
* Rath: Máte pravdu, že něco může být vynuceno i tím vstupem do EU. Záleží ale na tom, jak my se toho zmocníme. Víte, že platí atomový zákon, který mimo jiné říká, že mohou být používány jen rentgenové přístroje nějakého záření, tzn. ony minimalizují zátěž pro personál, pro lidi, aby nebyli ozařováni, protože ty staré přístroje ozařují daleko víc, zbytečně, a ti lidé dostanou daleko větší dávku, což je samozřejmě zdraví škodlivé. Bylo by logické a správné, že ty staré přístroje, které víc září, skončí nakonec ve šrotu - a vynucuje to vlastně i ta evropská norma. Nicméně pokud k tomu přistoupíme tak, že každý rentgen, který je starý, vyměníme za nějaký moderní, tak se nedoplatíme. My k tomu musíme přistoupit tak, že budeme vyměňovat jen ty rentgeny, které jsou stoprocentně vytíženy a které v daném místě mají ten efekt. A o to jde. Teď je ale na politicích jak to uchopí, jestli to uchopí tím způsobem, že řeknou, "Jeden kus za jeden kus..." a pak to zaplatíme my všichni z daní a bude to stát třeba 6 - 7 miliard, anebo řeknou, "Klidně těch rentgenových přístrojů budeme mít nadále třeba jen polovinu, protože ta druhá polovina není využitá stoprocentně..." ale ta polovina, co zde bude, bude na špičkové evropské úrovni, nebude zatěžovat pacienty, výsledky té rentgenové techniky budou daleko lepší než té staré.

* Moderátor: Mluvili jsme o těch přehnaných lůžkových kapacitách; není to také proto, že lůžka méně náročných provozů "vydělávají" na lůžka pro intenzivní péči a jsou samozřejmě mnohonásobně dražší?
* Rath: Ono je to složité, záleží na tom, jak ten systém je nastaven. Pokud jsme byli v tom výkonovém systému, tak paradoxně ta intenzivní lůžka vydělala na celou nemocnici. Pokud jdete do systému paušálního, tak se to okamžitě obrací a ta intenzivní lůžka jsou zbytečně nákladná a vlastně vám ten rozpočet nemocnice likvidují. Je tam tedy zase výhodnější mít pacienta lehkého, dlouhodobého, na obyčejném lůžku. Záleží jak je ten systém nastaven. Problém je, že pojišťovny a ministerstvo ten systém neustále mění, takže jednou je výhodné mít intenzivní lůžka, pak je zase výhodné mít lůžka jednoduchá, a nikdo neví, jak se vlastně má chovat. Druhou věcí proč máme problém s lůžky je jednak nedostatek sociálních lůžek, takže ta akutní lůžka stále suplují sociální lůžka, tzn. my máme pořád na internách a chirurgiích lidi, kteří tam leží proto, protože mají topení na uhlí a do toho sklepa si prostě pro to uhlí nedojdou. A nemůžeme je pustit domů při desetistupňových mrazech, aby tam umrzli, takže bydlí v nemocnici. Za druhé - u nás je pořád příliš málo centrován ten pohled na ambulantní sféru. V západním světě je daleko více problému řešeno ambulantně, zatímco u nás stejný problém je řešen za hospitalizace. Čili my musíme posílit tu ambulantní sféru, která je svým způsobem také levnější a pro toho pacienta šetrnější - ono je lepší si na vyšetření dojít než 14 dní kvůli vyšetření ležet v nemocnici. My pořád máme tak 10 - 15 % lůžek obsazených pacienty, kteří čekají na vyšetření, na která by si mohla dojít, kdyby lépe fungovala ta ambulantní sféra. Bohužel, tady to je opět ne na nás, ale na politicích, aby ten systém nastavili tak, aby ta ambulantní sféra byla zvýhodněná a aby pro toho lékaře i pacienta bylo výhodnější si odbýt tyto věci v ambulantní věci.

* Moderátor: Spoluúčast pacientů na lékařské péči, to je jedno z vašich velkých hesel. Vy jste dokonce vydali katalog nadstandardních výkonů, které by si pacienti platili. Proč jste ho navrhli a jaký je jeho další osud?
* Rath: Já bych ten problém rozdělil - spoluúčast jako taková a katalog nadstandardních služeb. Spoluúčast je termín, který je aplikován na běžné výkony, které jsou hrazeny z pojištění. Ale hlavně na výkony, které nejsou život a zdraví zachraňující. My máme v medicíně zhruba tři kategorie služeb: akutní péče, když vás srazí auto, dostanete mrtvici, dostanete infarkt - tady je potřeba, aby ta péče byla pro každého pacienta dostupná a zdarma a na co nejlepší úrovni. Tato akutní skupina tvoří asi 30 % veškeré naší péče. Pak máme druhou významnou skupinu, která není akutní, ale která vám také zachrání život - například máte nádor, musíte jít na operaci, musíte pak mít nějakou léčbu - čili to je věc, která vám také zachrání život, je velmi nákladná, není tedy tak úplně akutní, čili nemusí být z minuty na minutu, ale jde tam spíše o dny než minuty. Ale ta je také potřeba, aby byla placena plně ze zdravotního pojištění. A pak máme péči, které je objemově nejvíc, na peníze tvoří tak asi jednu třetinu, a to jsou takové ty banality - vymknu si kotník, narazím si nebo namůžu loket na tenisu, mám rýmu, běžné horečnaté onemocnění, sním něco špatného a mám průjem - čili věci, které nastávají jednorázově, většina z nich toho člověka opustí i bez lékaře jen s nějakými těmi "babskými recepty", ale protože jsme společnost moderní a úzkostná, každý s nimi běží k tomu lékaři, nevěří paradoxně těm babským receptům; k léčiteli chodíme třeba s nádorem, kde nám pomůže daleko víc oficiální medicína, ale s naraženým kolenem jdeme k lékaři místo k léčiteli. Rád bych viděl, kdyby se to obrátilo... Proti tomu bychom nic neměli. A to nám taky platí pojištění, a to si myslíme, že by mělo být zatíženo tou spoluúčastí. Takže spoluúčast ne samoúčelně, ale právě proto, abychom získali peníze na ty prvé dvě skupiny - akutní péči a tu život zachraňující péči.
Otázka katalogu nadstandardních služeb je spíše otázkou toho, že chceme vyjít některým občanům vstříc. My jsme si nechali provést průzkum veřejného mínění, dělala to firma Sofres Factum, která zjistila, že něco mezi 30 - 40 % občanů mají zájem o něco lepšího, prostě chtějí mít lékaře možnost kontaktovat v neděli, svého lékaře (i když neslouží) a celá řada dalších věcí. Čili my jsme říkali, že je škoda těmto lidem nevyjít vstříc a neumožnit jim tyto určité nadstandardní služby, které tak úplně nesouvisejí s léčbou, ale spíš s tím komfortem, který je kolem toho poskytován.

* Moderátor: Když jste to navrhli, byla to už vlastně taková legalizace existujícího stavu, kdy vlastně ti pacienti mají pocit, že pro ně lékař dělá víc než musí, a proto se snaží ho nějak odměnit třeba obálkou?
* Rath: Přesně jste udeřila hřebíček na hlavičku. Ten stav existuje, nejde o nějakou revoluci a něco naprosto nového, šokujícího. Každý ví nebo to sám zažil, že řada lékařů už to dávno nabízí, dělá. Většinou se to bohužel děje v šedé ekonomice, tzn. někomu něco podsunete, což nám přijde naprosto nepřijatelné, nekulturní, škodlivé. Už z tohoto titulu my chceme tuto platnou praxi legalizovat, odkrýt, aby se dostala z té šedé ekonomiky na úroveň normální legální ekonomiky. To byl tedy také jeden z důvodů. Druhou věcí je, že řada lékařů vůbec neví, co mají nabízet, oni by třeba i rádi něco těm pacientům nabídli, ale neví co, nejsou tak obratní jako jejich kolegové, které si to tak zařídí, že svým pacientům něco už dávno nabízí a inkasují za to peníze, zatímco tito nejsou tak obratní, tak rychle reagující, tak rychle se adaptující. Těm jsme chtěli dát do rukou určitý katalog, aby se na to podívali a řekli, "Tohle je dobrý nápad, to bych mohl nabízet, o to by byl zájem." Další věcí - většina pacientů vůbec vůbec netuší, co po tom lékaři může nadstandardně žádat, neví, o co toho lékaře je možné požádat, o jakou službu - jestli ho může požádat o jeho soukromí telefon, jestli si s ním může domluvit, že za ním přijede domů, když nemusí a tak - prostě neví. Čili je to určitá služba pro lidi, aby si to přečetli a řekli si, "Toto je zajímavá věc, která by se mi hodila - a kolik pak ten pan doktor za to chce? A to je i cena pro mě přístup a mohu si to dovolit - chci to, hodí se mi to, mohu si to dovolit, takže pane doktore, žádám..."

* Moderátor: A jaký je osud toho katalogu?
* Rath: Ten osud katalogu je docela pohnutý. My ho rok vytváříme, v různých odborných společnostech a skupinách se nám sešly návrhy, ty jsme museli setřídit, učesat, dát jim nějakou logiku, ale i probrat s právními experty, protože česká legislativa nechává jen úzký proužek toho, co může být nabízeno právě za hotové finanční prostředky. A abychom nepřekročili ten úzký rámec české legislativy, muselo to být opakovaně probíráno celou řadou právníků, kteří to probrali ze všech stran, jestli je to opravdu legální. Čili v tuto chvíli máme legální seznam, který jsme už i zveřejnili - bude oficiálně přijat asi na příštím zasedání představenstva ČLK jako jakýsi závažnější materiál, definitivní materiál, ovšem vzhledem k tomu, že jsme uvažovali i o cenách (šlo o ceny doporučené, orientační, aby lékaři i pacienti věděli asi tak cenovou hladinu, kde se ta služba může pohybovat), tak díky tomu jsme si vysloužili velkou pozornost Úřadu pro hospodářskou soutěž a jsme tam dlouhé hodiny vyslýcháni - kolegové tam byli třeba tři hodiny na výslechu. Vypadá to, jako kdybychom připravovali nějaký puč nebo něco takového, protože takové šetření, myslím, tento úřad ještě nezažil. Mě zaráží, že prodejce benzínu nikdo nešetří a všichni přitom víme, že mají ceny nadsazené, a že cena ropy jde dolů a nikdo ty ceny nesnižuje, a že je tam tichá kartelová dohoda. Víme také, že tam se točí miliardy a každý z nás dříve či později nějaký ten benzín musíme zaplatit buď ve svém autě, nebo tím, že cestujeme autobusem. Všichni to platíme. A to kupodivu ten úřad nechává klidným. Ale stokorunový poplatek u lékaře za zdravotní způsobilost k tomu držet zbrojní průkaz vyvolává na úřadu obrovské záchvaty akurátnosti a šetří to jako bychom zavraždili tak deset lidí nějakým zvlášť bestiálním způsobem. Vyvolává to v tom úřadu obrovskou aktivitu - dokonce nám prohlíželi i některé kanceláře a zabavovali obsahy počítačů a počítačové pošty. Asi tady pácháme nějaký závažný trestný čin na úrovni vlastizrady, tak si představuji, že by probíhalo vyšetřování vlastizrady.

* Moderátor: No jo, vy pácháte trestný čin na všeobecně rozšířené představě, že je tady bezplatné zdravotnictví...
* Rath: Ano, ano... Kdybychom si možná udělali anamnézu těch lidí z toho úřadu, tak by nám to asi bylo jasné, kde to má podklad, že benzín je neznepokojuje, ale stokoruna u lékaře je nenechá spát.

* Moderátor: Údajně existují neoficiální ceníky jiného druhu ve zdravotnictví, totiž např. operací v přednostním termínu. Jak je to rozšířené? Jaké s tím máte zkušenosti?
* Rath: Víte co? Tady můžeme jít jen na úroveň nějaké dojmologie. Já bych samozřejmě neříkal pravdu, kdybych vám řekl, že to neexistuje, že to nevím. To bych asi nežil v této republice, nekomunikoval bych s lidmi, jak s lékaři, tak s občany. A vím, že někteří kolegové a různá pracoviště mají různou formou neoficiální ceníky. Více se to dělá nějakou šeptandou, že se říká, "Pan doktor (primář) většinou za to bere..." a říká to sousedka sousedce, sousedka se jde zeptat jak to bylo u sousedky se žlučníkem, a ta jí toto předá... Nebo to běží takovou polooficiální formou sponzorských darů, že to zařízení vám řekne, "Chcete kyčel za měsíc? Ano? tak musíte dát sponzorský dar, bez sponzorského daru to máte za rok." Má to různé formy, ale nám se to krajně nelíbí, protože je to právě taková šedá ekonomika, a myslíme si, že jedinou šancí jak tu šedou ekonomiku potlačit, je ty věci nějakým způsobem zlegalizovat, dostat pod veřejnou kontrolu a udělat z toho normální věc, která se bude řídit alespoň trochu těmi podmínkami trhu, tzn. nabídkou, poptávkou, cenou.

zpět