Lékaři spoléhají na Ústavní soud

Zrušení zákazu, aby lékaři přijímali peníze za nadstandardní péči, chce docílit několik desítek pravicových poslanců (ODS a US-DEU), kteří se kvůli tomu včera obrátili na Ústavní soud.

  Ze zákona o veřejném zdravotním pojištění se má podle jejich návrhu vypustil paragraf, který do něj před lety prosadila sociálně demokratická poslankyně Eva Fischerová. Zakazuje zdravotnickým zařízením přijímat peníze za nadstandardní péči, která se poskytuje současně při léčbě hrazené z veřejného pojištění. O podání ústavní stížnosti požádali poslance ambulantní lékaři už v lednu, když ve sněmovně po několikáté neuspěla novela, která by zákaz odstranila.

  Místopředseda sněmovního zdravotního výboru Milan Cabrnoch (ODS) označil za protilidské bránit pacientům, když chtějí investovat své peníze třeba do kvalitnějších očních čoček nebo kloubních náhrad. Řada poslanců i senátorů tvrdí, že lékaři zákaz stejně obcházejí "pacientským sponzoringem", kdy se na nemocné obracejí s prosbou o dobrovolnou finanční pomoc. Pacienti podle některých zákonodárců ve snaze získat lepší péči často sahají k úplatkům. ČSSD je však zásadně proti, aby se zvýšily přímé platby pacientů. Ty se pohybují kolem devíti procent z celkových výdajů na zdravotnictví.
Zdroj: Hospodářské noviny 17.5.2002 (ika)

Rakušané skoro na vše u lékaře připlácejí. Ale ne moc

  Vídeň Drtivá většina Rakušanů chodí k lékaři s pocitem, že je nic nestojí. Za ošetření platí nepřímo v rámci povinného nemocenského pojištění u jedné z devíti regionálních anebo tuctu profesních pokladen. Měsíční příspěvek pojištěnce, který se zpravidla strhává přímo z platů či důchodů, činí 58 eur. Každému pojištěnému a jeho rodinným příslušníkům je zajištěno ošetření u praktického i odborného lékaře. Za nadstandardní péči si však musí připlatit. Nárok na lékařskou péči není nijak omezen a zahrnuje všechny zákroky, které jsou z lékařského hlediska nutné. "Luxusní" péče nesmí jít na úkor či náklady ostatních pojištěnců.

  Rakouští lékaři smluvní a vyvolení
Téměř patnáct tisíc ordinujících, tzv. volných lékařů se v osmimilionovém Rakousku dělí do dvou skupin smluvní a vyvolené. Ti smluvní (skoro dvě třetiny) mají smlouvu s jednou či více pokladnami, druzí ne. Výši honorářů smluvních lékařů stanovuje nemocenská pokladna. Soukromý lékař může požadovat, co chce. Přemrštěné ceny však mohou pacienty odradit. Jelikož v Rakousku je nemocenské pojištění povinné, platí honoráře zpravidla jen cizinci za ošetření v soukromé klinice, resp. pacienti v soukromých nemocnicích či u vyvolených lékařů. Smluvním lékařům a lékařským zařízením ošetření proplácejí pokladny. Profesní pokladny nicméně na rozdíl od regionálních od svých pojištěnců vyžadují finanční příspěvek v průměru jde o čtrnáct procent.

  Poukázka na ošetření platnost čtvrt roku
Do smluvní ordinace pacient může přijít bez centu v kapse. Smluvní lékař vyžaduje jen tzv. nemocenský list poukázku na ošetření, který pacienta stojí 3,63 eura a platí čtvrt roku. Pacient si ji vyzvedne u zaměstnavatele a odevzdá u prvního navštíveného lékaře. Na přeposlání ke specialistovi či opakovaná ošetření během jednoho čtvrtletí už novou nepotřebuje. Děti, důchodci a chudí (s maximálním příjmem 631 eur měsíčně) za nemocenský "šek" platit nemusí. V praxi tak pacient pojištěný u regionální pokladny může během tří měsíců jít ke stejnému zubaři za pár eur třeba desetkrát. Na protézy či korunky si však musí připlatit za můstek i 3000 eur.

Pacient dostane zpět až osmdesát procent
Úřednici pojištěnou u pokladny státních zaměstnanců s názvem BVA přijde návštěva u smluvního gynekologa či očního lékaře na několik desítek eur podle toho, zda potřebovala laboratorní testy, či nějaká další odborná vyšetření. Konzultace u vyvoleného specialisty, který nemá žádnou smlouvu s pokladnou, pak stojí v Rakousku 75 až 150 eur. Pacient může účet poslat své nemocenské pokladně, která mu zpravidla proplatí 80 procent služby, kterou platí "svým" smluvním lékařům. Vyvolená internistka si tak za hodinovou konzultaci včetně důkladného vyšetření, anamnézy a EKG může naúčtovat 150 eur v hotovosti. Pacient pojištěný např. u BVA dostane zpět 61 eur, protože maximální sazba této pojišťovny pro smluvní lékaře je 75 eur. V Rakousku se platí i za recept na léky: za každý 4,14 eura. Výjimku mají chudí (měsíční příjem do 631 eur, resp. 900 u párů) a chronicky nemocní s měsíčním příjmem do 725 eur, resp. 1035 eur u partnerů (za každé dítě se připočítává 67 eur). A dále, ve snaze snížit mírný deficit nemocenských pokladen zavedla loni rakouská pravicová vláda pro všechny pojištěné tzv. ambulantní poplatek ve výši 10 až 18 eur. Ročně pacienti za ambulantní ošetření platí maximálně 72,67 eura. Poplatek neplatí děti, sirotci a pacienti, kteří jsou záhy po ambulantním ošetření hospitalizováni anebo úraz utrpěli na pracovišti. Osvobozeni jsou i dárci krve a orgánů, pacienti na dialýze a chemoterapii. Poplatek zato musí platit lidé, kteří byli zraněni z vlastní viny při pranici, v opilosti anebo pod vlivem drog. 

Na operace se v Rakousku nečeká
 Veřejné lékařské zabezpečení v Rakousku je všeobecně považováno za světovou špičku. Na operace se na rozdíl od Británie či Dánska prakticky nečeká. V každém špitále je nicméně patrný určitý rozdíl mezi pacienty tzv. povinné a tzv. zvláštní třídy. Proto si například i mnoho učitelů či sekretářek platí připojištění.
DAVID ZELINGER, ORF
Mladá fronta Dnes 17.5.2002
                                                        zpět