Ministerstvo zdravotnictví dezinformuje veřejnost i lékaře,
neboť opakovaně tvrdí, že od 1. 2. 2004 budou lékaři
informovat pacienty o výši doplatků na léky (rozhovor
ministryně zdravotnictví pro BBC ze 30. 1. 2004), dále, že
pacient bude podepisovat, zda souhlasí s doplatkem za lék
(Blesk str. 2., 2. 2. 2004), nebo - lékař je povinen
pacientovi sdělit, zda má lék doplatek či nikoliv. Současně
ministerstvo hovoří o tom, že "průpis" léku má být
založen do zdravotnické dokumentace.
Lékaři bohužel nemohou pacienty vždy a plně informovat o
tom, zda je na nějaký lék doplatek či nikoliv. Nejde o
neochotu lékařů, ale o důsledek způsobu tvorby cen léků v
České republice. Lékař by si teoreticky mohl zjistit pouze výši
úhrady toho kterého léku od zdravotní pojišťovny. Z výše
úhrady však nelze zjistit výslednou cenu v té které lékárně.
Každá lékárna totiž může stejný lék nakoupit za jinou
cenu a současně si může stanovit i vlastní přirážku až
do výše stanovené závaznými právními předpisy. Výsledná
cena léku je tedy v každé lékárně trochu jiná, přičemž
zdravotní pojišťovna vždy hradí stále stejnou částku,
tedy v každé lékárně je naprosto rozdílný doplatek. Běžně
se stává, že v jedné lékárně je stejný lék bez
doplatku, zatímco v sousední je několikasetkorunový
doplatek. Mimo to se výše doplatků v lékárně stále mění
podle toho za jakou cenu právě lékárna lék nakoupila. V České
republice neexistuje žádná centrální evidence, ve které by
se lékař či pacient mohl dočíst, jaký je skutečný aktuální
doplatek na předepsaný lék v konkrétní lékárně. Z uvedeného
plyne, že lékaři nemohou pacienty běžně informovat o skutečné
výši doplatku. Výjimkou mohou být situace, kdy se lékař příslušnou
informaci náhodou dozví od jiného pacienta, lékárníka či
výrobce léku. Tato informace je však platná pouze pro příslušnou
lékárnu.
Vydáním vyhlášky v současné podobě ministryně
zdravotnictví, podle našeho názoru, jen dokázala, že nemá
základní znalosti o systému tvorby úhrad léků v České
republice a vyhláškou uvádí pacienty v omyl.
Současně vyhláška neukládá lékaři povinnost
informovat pacienta o výši doplatku. Toto ani vyhláška uložit
nemůže, neboť jde o vyhlášku, jež stanoví náležitosti
receptu. Vyhláška stanoví, že lékař označí jeden ze
symbolů, které vybere podle toho, zda je lék plně či částečně
hrazený. Tedy pacient není, nebude a ani nemůže být při
současném systému informován o doplatku. Zaškrtávání
symbolů je při současném systému naprosto orientační a ve
svém důsledku zbytečné.
Písemný souhlas pacienta jeho podpisem vyžadován vyhláškou
není a ani být nemůže.
Zakládání průpisů receptu do dokumentace odporuje zákonu
260/ 2001 Sb. Ministerstvo nemůže tuto zbytečnost uložit
vyhláškou. Pokud tak učinilo, jednalo protizákonně a přestoupilo
své zmocnění. ČLK vyzývá lékaře, aby nerespektovali toto
protizákonné, navíc administrativně a ekonomicky zatěžující
opatření. Pokud by náhodou chtěl některý krajský zdravotní
rada některého lékaře postihnout za nerespektování protizákonného
ustanovení, pak ČLK poskytne lékaři bezplatnou právní
pomoc, která by nepochybně vyústila ve zrušení vyhlášky
Ústavním soudem.
za ČLK poskytuje MUDr. David Rath
Vyjádření právního oddělení ČLK k vyhlášce MZ č.
34/2004 Sb.
Vyhláška byla vydána dne 23. 1. 2004. Běžní odběratelé
Sbírky zákonů ji nemají dosud, t. j. ke dni 2. 2. 2004 doručenu.
Vyhláška přitom až na malou výjimku nabývá účinnosti
dnem 1. 2. 2004.
V ustanovení § 9 této vyhlášky byl novelou připojen
druhý odstavec, který ukládá povinnost učinit průpis
vystaveného receptu součástí zdravotnické dokumentace vedené
o pacientovi. Toto ustanovení je v rozporu se zákonem a nepřípustně
překračuje zákonné zmocnění.
Náležitosti zdravotnické dokumentace jsou jasně a jednoznačně
stanoveny zákonem. Jde o ustanovení § 67b odstavec 2 zákona
č. 260/2001 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.20/1966
Sb. o péči o zdraví lidu. Toto ustanovení neobsahuje žádné
zmocnění, podle kterého by snad Ministerstvo zdravotnictví
mohlo uvedené ustanovení zákona svými vyhláškami jakkoli měnit
či rozšiřovat.
Kromě toho ustanovení § 75 odstavec 3 zákona č. 79/1997 Sb.
v platném znění, na které se vyhláška č. 34/2004 Sb.
odvolává, stanoví zmocnění pro Ministerstvo zdravotnictví
tak, že "upraví vyhláškou způsob předepisování léčivých
přípravků, náležitosti lékařských předpisů a pravidla
jejich používání". Z tohoto zmocnění tedy
Ministerstvu zdravotnictví nevyplývá právo stanovit, že průpis
vystavených receptů má být zakládán do zdravotnické
dokumentace pacienta, zvláště za situace, kdy náležitosti
zdravotnické dokumentace upravuje zcela jiný zákon.
Navíc předmětná vyhláška nepamatuje na situaci, kdy lékař
vyhotovuje recepty elektronickými prostředky - vytiskne recept
na počítači. V takovém případě žádný "průpis"
technicky provést nelze.
Podle § 4 odstavec 3 novelizované vyhlášky je dáno, jakými
symboly se označí léčivé přípravky podle toho, zda jsou
plně hrazeny ze zdravotního pojištění či nikoli. Současné
formuláře receptů tyto symboly neobsahují. Tyto formuláře
lze nadále používat do 31.12.2005, avšak lékař sám musí
do nich dopsat příslušné symboly a zaškrtnout jeden z nich.
To nepochybně velmi zdrží lékaře v jeho práci, prodlouží
čekací lhůty a zkrátí čas věnovaný pacientovi na úkor
administrativního úkonu.
Podle § 4 odst.2 písmeno b) novelizované vyhlášky je lékař,
který předepisuje léčivý přípravek doporučený jiným
odborným lékařem, povinen uvést na zadní stranu receptu jméno,
příjmení a odbornost doporučujícího lékaře. Také tento
akt zbytečně lékaře časově a administrativně zatíží a
navíc je duplicitní, neboť tento údaj je již uveden ve
zdravotnické dokumentaci
Z toho pro lékaře vyplývá: Povinnost zakládat průpisy
receptů do zdravotnické dokumentace je v rozporu se zákonem
č. 260/2001 Sb. a nad rámec zmocnění zákonem č. 79/1997
Sb. Její neplnění nemůže být považováno za nezákonné
jednání.
V Praze dne 2. 2. 2004
JUDr. Jan Mach